7. Největší postavy světového romantismu, romantismus v české literatuře
1.PREROMANTISMUS
Je reakcí na osvícenství a klasicismus, přechod k pozdější romantické a realistické literatuře. Svými počátky je spjat s 18. stoletím. Je důsledkem zklamání z nenaplnění ideálů osvícenství. To bylo založeno na rozumu a ukazuje se, že rozumové znalosti tehdejšího světa nestačí. Rozumovost je vystřídána citovostí.S citem je spjata naděje na změnu světa, na vznik nové mravnosti, mravní čistoty člověka.
JEAN JACQUES ROUSSEAU
(1712 - 1780)
Vedle literatury se věnoval především filosofii. Zaobírá se otázkou vzniku společnosti a jejího dalšího vývoje. Přichází s názorem, že člověk se rodí dobrý, nezkažený a teprve životem ve společnosti je jeho morální základ narušován, společnost člověka kazí. Vlivem Rousseaua se do umění vrací zájem o přírodu. Příroda přestává být ostře oddělována od člověka a pozdější romantismus za pomoci přírodních obrazů vystihuje přímo stavy lidské duše.
Emil aneb o výchově
Spis, ve kterém se zabývá otázkou výchovy mladého muže v dokonalého jedince. Typickým znakem je to, že tento mladík je vychováván na venkově uprostřed přírody a v souladu s ní. V dospělosti je uveden do společnosti. Myšlenka vyšší mravnosti venkovského prostředí.
O společenské smlouvě
V tomto spise vysvětluje vznik lidské společnost tím, že lidé uzavřeli mezi sebou smlouvu, která vymezila pravidla jejich vzájemného chování.
JOHANN WOLFGANG GOETHE
(1749 - 1832)
Pocházel z měšťanské rodiny. Zabýval se malířstvím a literaturou. Až seznámení s Herderem znamenalo přechod k literatuře. Je představitelem hnutí Bouře a vzdor. To je spjato s oblastí literatury, proto- že literatura supluje politiku a do určité míry to znamená odmítnutí dosavadních konvencí spjatých se starým světem - odmítání náboženských pověr, odmítání toho, co slouží ke strašení lidí.
Utrpení mladého Werthera
Román z r. 1774.Toto dílo mělo neblahý dopad na čtenáře, protože mladí čtenáři se natolik ztotožňovali s hlavním hrdinou, že celá řada spáchala sebevraždu.Je zde do určité míry obsažena milostná problematika, citovost mladé generace. Celý příběh vychází z autobiografických postřehů. Aby vynikla citovost, je celý román psán formou dopisů - dopis daleko nejlépe může vystihnout citovost duše a individualitu pisatele. Jde o příběh tragický, protože hlavní hrdina nenaplnění své lásky řeší sebevraždou. Do literatury se tak dostává typ hrdiny typický pro pozdější romantismus - jedinec velmi citově založený, všímá si nejen společenských vztahů a jejich negativních dopadů, ale všímá si i přetvářky, která je spjata s náboženstvím. Po vzoru Rousseaua má velmi blízko k přírodě.
Faust
Dvojdílná báseň psaná formou divadelní hry. Goethe ji napsal na sklonku svého života. Základem příběhu je pověst o doktoru Faustovi, který prodal svoji duši ďáblu a tím došel zatracení. Goethe pověsti dává jiný smysl a jinou náplň.
Faust je doktorem, vědcem a o jeho duši uzavře sázku Mefistofeles - ďábel - a Hospodin - Bůh. Tím je Faust postaven mezi dobro a zlo. Faust je typickým před- stavitelem člověka, který touží po poznání a nemůže být s dosavadním vzděláním spokojený. Zjišťuje, že běžnými prostředky skutečného poznání nedosáhne. Proto se Faust rozhodne zavolat na pomoc pekelné mocnosti, uzavře smlouvu, podle které Faustova duše propadne peklu v okamžiku, kdy bude spokojen a šťasten, tzn. až dosáhne poznání. Ďábel si uvědomí nedostatek smlouvy a snaží se odvést Fausta od poznávání a vědy ke smyslovému životu. Omladí ho a seznámí ho s mladou dívkou Markétkou. Jejich láska končí tragicky. Markétka neúmyslně zaviní smrt své matky. Její bratr se díky nástrahám dostává do souboje s Faustem, který jej zabije. Život Markétky končí smrtí.
Druhý díl potom vypráví o událostech po smrti Markétky. Faust je tak roztrpčen světem, že je dalek pocitu uspokojení. Ďábel ho proto přivádí na císařský dvůr, aby ho rozptýlil a Faust tak v radovánkách našel pocit spokojenosti a štěstí. Faust zachrání říši před úpadkem vynálezem papírových peněz. Císař je mu vděčný a Faust má možnost vybrat si jakýkoliv dar jako projev císařovi vděčnosti. Vybere si území pokryté bažinami a rozhodne se, že ho promění tak, aby lidé v tomto kraji byli spokojeni. S pomocí ďábla přemění celou oblast v úrodnou zemi. Tím dosáhne vlastního uspokojení. Završí své dílo a jeho duše by měla propadnout ďáblovi. Protože ale Faust toto vykonal pro ostatní, smlouva pozbývá platnosti a Faustova duše je zachráněna. Faust je na konci jakýmsi vzorem německé společnosti.
FRIEDRICH SCHILLER
(1759 - 1805)
Básník a především dramatik. Ve svých dílech překonává v německé literatuře dosavadní teorie klasicismu. Oproti klasicistní tragédii přichází s hrdinou z měšťanského prostředí. Tento nový druh hry označuje jako občanskou tragédii.
Úklady a láska
Tato hra představuje typ měšťanské tragédie, překonává klasicistní drama tím, že hrdina je měšťan. Po vzoru Shakespeara mísí tragické a komické prvky. Narozdíl od tehdejších her překonává sentimentálnost.Námět je čerpán ze skutečnosti, které jsou autorem upravené. Ukazuje na nepřekonatelné rozpory mezi měšťanstvem a šlechtou. Tyto rozpory, předsudky se postaví proti lásce dvou lidí a vedou k tragické smrti milenců. Hlavní hrdinkou je dívka Luisa z měšťanské rodiny a do ní se zamiluje major Ferdinand, syn prezidenta. Už od počátku tato láska naráží na řadu překážek. Sám Luisin otec nepřeje této lásce, a to i proto, že svoji dceru slíbil tajemníkovi prezidenta. Její matka vidí ve sňatku s tajemníkem jedinou možnost, jak by se dcera mohla dostat do vyšších vrstev, vztah mezi oběma milenci bere jako nezávazný flirt ze strany Ferdinanda. A sama tato žena uvede do pohybu ničivé síly, které jsou příčinou smrti hrdinů. Sama řekne tajemníkovi o Ferdinandovi. Ten prozradí prezidentovi, že jeho syn se stýká s dívkou nízkého původu, a že by to mohlo narušit plán na Ferdinandův sňatek s politickým cílem. Tajemník nakonec v podstatě dosahuje svého tím, že donutí Luisu pod hrozbou věznění jejího otce, aby napsala milostný dopis bezvýznamnému starému maršálovi a musí se zavázat, že za žádných okolností neprozradí důvody napsání dopisu. Vše je nastrojeno tak, aby se dopis dostal do Ferdinandových rukou. Ten uvěří obsahu a zaslepen žárlivostí, rozhodne se potrestat Luisu za zradu, otráví ji a potom i sebe samotného v době, kdy se dozví skutečné důvody napsaného listu.
2. ROMANTISMUS
Směr rozvíjející se koncem 18. a začátkem 19. stol. Základním znakem romantismu je konflikt mezi jedincem individualistou a společností. Navazuje na preromantismus, ale je zde prohloubena citovost a její protikladnost vůči rozumu.
Romantismus se uplatňuje především v zemích, které nemusejí řešit otázky národní existence - Francie, Anglie, Rusko, Polsko, Německo.
Znaky romantismu:
? citovost - reakce na rozumovost
? myšlenka návratu k přírodě - hlavně k přírodě divoké, nepoznamenané - hluboké lesy, hory
? příklon k venkovu a jeho lidu - s venkovem je spojována morálnost vyšší než s městem, má vztah i k lidovému umění.
? návrat k minulosti jako ke vzoru pro současnost - návrat ke středověku. Ctnosti rytířů - podle tehdejšího mínění je současnost nemorální a středověk ji svou morálností zastíní. Zájem o národní dějiny - o slavná období.
? zájem o exotická prostředí - oblast orientu
? příklon k jedinci - zdůrazňování významu jedince, jak pro celý historický vývoj, tak i pro přítomnost. Jedinec je romantickým hrdinou, a je pro něj typické, že je postaven mimo společnost - buď se dobrovolně vyděluje, nebo je zavržen.
Přitom morálně převyšuje své okolí - motiv vzpoury a boje proti této společnosti. Většinou to končí neúspěchem a smrtí hrdiny.
? motiv lásky a zobrazování ženy v idealizované podobě - láska je většinou nešťastná. Buď jsou zde společenské překážky, nebo musí překonat nepřízeň okolí. Velmi často do této lásky zasahuje i osud - jeden z milenců umírá, cit není opětován, nebo je láska jedním z milenců zrazena.
Zrada lásky je často spojována s představou ženy jako ideálu, který neexistuje. Dokonalá žena je spíše andělem než skutečnou bytostí. Hrdina zpravidla miluje svůj sen. Jakmile se porovnává ideál se skutečností - milostné zklamání.
A. Anglická literatura
GEORGE GORDON BYRON
(1788 - 1824)
Po jeho vzoru se vytváří evropský směr romantismu -tzv. byronismus.
Byronismus - objevuje se zde hrdina, který je významnou individualitou, prožívá konflikt se světem - ztrácí o něm iluse, představuje vzdor proti světu a nesvobodě. Byron píše i romantické povídky. Ústředními postavami jsou výjimeční jedinci, kteří vedou marný boj se společností a světem. Jeho poezie byla napodobována i v jiných literaturách (např. v České - Mácha).
Child Haroldova pouť
Je to moderní epos (rozsáhlá výpravná báseň s řadou autobiografických prvků). Hlavní hrdina opouští pohodlí domova. Pochází ze šlechtické rodiny - silně mu nevyhovuje prostředí (přetvářka). Vydává se na pouť Evropou. Jeho cesta vede přes země, které v minulosti měly významné postavení v kultuře Evropy - Portugalsko, Španělsko a Řecko. Všude vidí kontrast mezi velikou minulostí a bídnou současností. Umírá v Řecku.
WALTER SCOTT
(1771 - 1812)
Zakladatel žánru historického románu ve světové literatuře. Narodil se v Edinburghu v rodině právníka. Po studiu práv působil jako advokát. Později sbíral a zapisoval skotské lidové balady, písně a historická vyprávění. Věnoval se tvorbě historické prózy.
Ivanhoe
Železná pěst
Rob Roy
B. Francouzská literatura
VICTOR HUGO
Pracuje velmi volně s historickými fakty. Náměty pro díla čerpá s historie, ale nepřidržuje se faktů. Prostředí středověku je jen kulisou pro příběhy.
Chrám matky boží v Paříži
Autor se vrací do doby středověku a v této kulise předvádí dobro a zlo.
Hlavními postavami jsou Esmeralda a zvoník Quasimodo.
C. Ruská literatura
MICHAIL JURJEVIČ LERMONTOV
Píše hlavně poezii. Velmi často se zde objevuje střet dobra a zla. Poukazuje na to, že dobro je bezbranné a prohrává, zlo vítězí = špatný svět.
Démon - rozsáhlá báseň
Hrdina naší doby - próza
Hlavní hrdina se jmenuje Pečovin. Je to člověk narozený do nesprávné doby. Touží po hrdinství, ale společnost projevu hrdiny nedává prostor - není to středověk. Hrdina se realizuje v rovině názorů a postojů - vzdaluje se od společnosti, odmítá ji, kritizuje. Uzavírá se do svého světa a vede život, který nikomu neprospívá - typ zbytečného člověka.
Tento typ hrdiny se objevuje velmi často i mimo ruskou literaturu - krajní individualismus.
ALEXANDER SERGEJEVIČ PUŠKIN
Evžen Oněgin
- román psaný ve verších
Motivem je neopětovaná láska a zrazené přátelství. Hlavní pozornost je věnována zobrazení postav a jejich světa. Evžen pochází z vyšší společnosti, přijímá ideály romantismu a je znechucen dvorskou spol. Touží najít skutečný život. Chce ho hledat na venkově - odjíždí na své venkovské sídlo, kde chce nalézt klid.
Není mu to dopřáno díky jeho povaze - vyprovokuje souboj a zabíjí svého přítele - Lenský. Zároveň zradí i milostný cit, který k němu chová Taťána (kladná hrdinka).
Román zůstal nedokončen - není konečné řešení. Evžen je zahleděn do sebe a šíří kolem sebe zkázu.
Pro oba autory je příznačné, že naplňují ideály romantismu - jsou v rozporu se společností. Lermontov je 2krát ve vyhnanství a tento nucený pobyt tráví na Kavkaze.
Tam je vypovězen i Puškin za své názory. Oba vedou bouřlivý život a oba nakonec zahynou v souboji.
3. ČESKÝ ROMANTISMUS
A. Národní směr českého romantismu
Většina české literatury romantismu pokračuje ve vlasteneckých snahách minulého období - zaměřuje se na další rozvíjení jazyka - vytvoření slovní zásoby, v oblasti historie je snaha ukázat české dějiny tak, aby byly vzorem pro součastníky.
S romantismem je spjat zájem o historii slovanstva. Formuluje se myšlenka tzv. slovanské vzájemnosti - představa jak řešit kulturní i politické otázky. Později dostává podobu austroslavismu - politický směr, kladoucí si za cíl zrovnoprávnění slovanských národů s ostatními národy Habsburské monarchie.V oblasti umělecké - zdokonalení básnické tvorby a divadla - výchovná funkce.
KAREL JAROMÍR ERBEN
Nejznámější a nejvýznamnější autor 19. stol.Narodil se v Miletíně v Podkrkonoší. Vystudoval gymnázium a poté práva. U práv ale nezůstal a věnoval se práci v Českém muzeu - přípravná činnost pro Palackého v archivu. Věnuje se sběru lidové slovesnosti - trojdílný soubor - Písně národní v Čechách. Vedle sběru písní se věnuje i sběru pohádek a pověstí. Používal je jako vědecký materiál - připomínají některé události z historie, které se uchovaly pouze v lidové slovesnosti. Erben zbavuje pohádky všech místních souvislostí, odstraňuje vedlejší děje, aby vynikl děj.
Pohádky: Zlatovláska; Dlouhý, Široký a Bystrozraký; Tři vlasy děda Vševěda.
Kytice
- z r. 1853
Obsahuje 12 básní. Převažují balady - Vodník, Svatební košile, Zlatý kolovrat (pohádka), Poklad, Záhořovo lože (legenda), Štědrý den (povídka).
Motiv osudovosti - víra v to, že věk lidského života je předurčen a osud života je nezvratitelný.
Motiv viny a trestu - za každé provinění musí přijít trest, který je rozhřešením pro člověka a regulátorem lidského jednání. Pro míru viny a trestu neexistují lidská měřítka - tresty jsou mnohdy neodpovídající.
Kytice - úvodní báseň. Oslava lidové slovesnosti, do které se promítá osud českého národa. Odlišná forma než ostatní básně.
Poklad - vztahuje se k pověsti o Velkém pátku - v době mše v kostele se otevírají skály a lidem se objevují poklady.Motiv matky a dítěte - mateřské pouto.
Žena vstoupí do otevřené skály a oslepená bohatstvím zapomene na dítě. Skála s pokladem se za ní zavře. Po roce se matka vrací ke skále, kde dítě zapomněla a nachází ho živé.
Svatební košile - balada. Hlavní motiv založen na rouhání se bohu. Dívka čeká na milého a vzývá pannu Marii ať jí vrátí milého nebo si zkrátí život. Milý se vrátí ze světa mrtvých a vede ji na hřbitov, aby ji tam roztrhali umrlci. Dívka se znovu obrací k panně Marii a je zachráněna.
Polednice - matka se rouhá, a je jí za to odebráno dítě
Zlatý kolovrat - “velmi tragická pohádka.”. Nevlastní dcera žije s macechou a nevlastní sestrou. Zamiluje se do ní šlechtic. Závidějící matka ji rozřeže v lese na kusy. Dívku zachrání poustevník - vše se nakonec vyřeší. Macecha s nevlastní sestrou jsou po zásluze potrestány.
Štědrý den - připomenuta lidová vánoční tradice - zvyky štědrého dne. Příběh dvou dívek zvědavých na to, co je očekává. Obě vidí svůj osud. Jedna z nich se do roka vdá, druhá umře.
Holoubek - motiv spjatý s vraždou. Manželka otráví manžela a její čin zůstane neodhalen. Svědomí v podobě bílého holoubka jí vraždu tolik připomíná, že žena spáchá sebevraždu.
Záhořovo lože - legenda. Psána jako názorová polemika s básní Máj.
Vodník - neúměrný trest k danému provinění. Dcera neuposlechne matku, dostane se do moci vodníka. Ten si ji vezme za ženu, má s ní dítě (zelený). Když se dívka snaží uprchnout, vodník dítě zabije.
Vrba - zpracovává představu o existenci spojení mezi lidmi a stromy. Muž si vezme krásnou ženu, ale každou noc duše ženy vejde do vrby. Muž, protože nechce, aby se žena vždy vracela zpět do stromu, tuto vrbu pokácí a tím zabije svou manželku.
Lilie - duše mrtvé dívky se vtělí do lilie. Bohatý muž ji přesadí do své zahrady. Dívka na sebe bere lidskou podobu, muž se s ní ožení. Mužově matce se to nelíbí a proto zničí lilii a tím zabije dívku.
Dceřina kletba - spor mezi matkou a dcerou. Dívka zabije své nemanželské dítě a vina za čin padá na její matku. Dívku pak tolik pronásleduje svědomí, že volí dobrovolnou smrt.
Věštkyně - připomínány věštby o osudu českého národa. Spása i zkáza národa leží v rukou samotných lidí a k tomu, aby národ prospíval, je třeba jednoty všech, lásky k národu.
Kytice patří k nejvýznamnějším knihám národního obrození. Některé básně byly později spojeny s hudbou - melodramy.
Erben se věnuje i ryze vědecké tvorbě a jeho díla souvisí se zpracováním informací z archivů.
Vedle vědecké činnosti se věnoval i překladatelství.
B. Nápodoba světového romantismu
KAREL HYNEK MÁCHA
(1810 - 1836)
Narodil se v Praze. Od dětství se zajímal o literaturu. V rodině se mluvilo německy - jeho první lit. pokusy jsou v němčině. K psaní v češtině se dostává pod vlivem Jungmanna, zapojuje se do společnosti. Seznamuje se s dívkou - Lori Šonková , která ho inspiruje k řadě děl. K jejich sňatku nedojde, protože Mácha umírá na choleru. Je ojedinělým autorem, překonává vazbu na české prostředí a píše v duchu evropského romantismu po vzoru Byronovy poezie. První jeho básně mají filosofický obsah - rozpor mezi snem a skutečností - na jedné straně smutek (pomíjivost života) a na druhé radost (krása, příroda). Řada básní situována ve vztahu k minulosti - slavná minulost, hrozná přítomnost.
Máj
Rozsáhlá báseň, vydaná roku 1836. Vydává ji sám - byla přijata nepříznivě. Aby byla čtena, zasílá ji zdarma přátelům. Patří k nejvýznamnějším dílům. Skládá se ze 4 zpěvů a 2 meziher (intermezzo). Hlavním námětem je oslava probouzející se májové přírody a tento obraz je spjat s dějovým rámcem - nešťastná láska Viléma a Jarmily. Už výběr postav pobuřuje tehdejší společnost. Vilém je loupežník, zamiluje se do Jarmily, která je svedena a zneuctěna mužem (jeho otcem). Vilém ho zabije - je za to odsouzen k trestu smrti. Jarmila spáchá sebevraždu. Vilém svého činu nelituje, protože ví, že jednal správně. Není chápán v rovině křesťanské, nevěří v onen svět.Báseň je velmi kriticky odsouzena a je označována za literární poklesek.
Náhled na Máchovu tvorbu se mění až dlouho po jeho smrti, na konci 50. let, hlásí se k němu mladá česká generace, která se sdružuje pod názvem májovci , a která přímo ukazuje vztah k Máchovi jako ke vzoru.
Mácha se věnuje i próze.
Tetralogie Kat
- napsal pouze jeden díl
Křivoklát
Vrací se do doby vlády Václava IV. a vybírá si z jeho života spory s českou šlechtou (to, že byl šlechtou uvězněn). Máchovi nejde v tomto díle o vylíčení historie, ale o vyjádření úvah hlavního hrdiny - vnitřní život. Král je vězněn a jeho společníkem je kat (jeho vlastní bratr). V jeho úvahách ukazuje i to, že kat má větší moc než král.
Obrazy z mého života - Márinka
Má celou řadu autobiografických rysů, zachycuje příběh nešťastné lásky básníka k nemocné dívce. Je otázkou času, kdy dívka zemře. Láska je líčena v dokonalé podobě - ideál romantické lásky. Mácha si vybírá jednu z nejchudších čtvrtí - kontrast. V ošklivém prostředí žije ideál - krásná dívka.Tato láska nemůže mít dlouhé trvání, nastává odloučení. Chlapec musí odjet do Prahy. Když se vrátí, dívka je mrtvá.
Krkonošská pouť
Odráží se zde německá literatura - rytířské středověké romány. Vypráví o poutníkovi, který se dostává do Krkonoš a pod Sněžkou jej zastihne bouře. Bloudí vánicí, až se dostane před bránu kláštera. S klášterem je spjata řada zvláštních okolností.
Když skončí bouře, opustí klášter. Za čas se vrací, ale když klášter hledá, už ho nenachází.