6. Česká poezie od počátků národního obrození do poloviny 19. století

 

1. Myšlenka slovanské vzájemnosti v české literatuře

Myšlenka slovanské vzájemnosti vznikla jako reakce na germanizační snahy. Ve spojení s ostatními slovanskými národy se představitelé české literatury a politiky snaží najít jakousi protiváhu snah císařského dvora. V Rakousku je několik slovanských národů, které mají neplnoprávné postavení. Smyslem je sjednotit politiku těchto Slovanů k prosazení společných cílů. Snahy jsou však většinou neúspěšné. R. 1840 dochází k rozkolu mezi Čechy a Slováky díky uznání slovenštiny za spisovný jazyk. Slovanská vzájemnost je v širším měřítku přenášena mimo území habsburské říše a dochází k posílení orientace na Rusko. Pohlíží se na něj jako na vzor státního uspořádání. Původní myšlenka vycházela z představy, že existuje jeden národ , Slované, a jednotlivé národy v dnešním pojetí jsou jen kmeny. Tato myšlenka se ještě několikrát projeví v pozdější době, ale není již tak intenzivní. Myšlenkou slovanské vzájemnosti se u nás vzbuzuje zájem o historii Slovanů, o slovanské jazyky a kulturu. Na základě tohoto zájmu je čeština obohacena o některá slova, která jsou přejímána (polština, ruština, jazyky jižních Slovanů). V umění dochází do určité míry k nápodobě lidové slovesnosti jednotlivých národů. Je psána ohlasová poezie - tj. poezie psaná na motivy lidové slovesnosti.

JAN KOLLÁR

(1793 - 1852)

Pocházel ze středního Slovenska. Studoval na gymnáziu, ve studiích pokračoval i přes spory s otcem. Po studiích působil jako vychovatel. V letech 1817 - 1819 se dostává na studijní pobyt do Jeny (Německo). V Německu se v této době projevují silné snahy o sjednocení. Do tohoto politického dění se zapojují i němečtí studenti. Kollár si všímá i německé rozpínavosti právě v souvislosti ke Slovanům.V osudu jenských Slovanů vidí i osud českého národa. V Německu se seznamuje s Frederikou Wilhemínou Schmitovou, se kterou se ožení. Tato žena neumí ani slovo česky a je brána jako hrozba Slovanům. Po pobytu v Jeně přichází Kollár do Prahy, kde se seznamuje s představiteli národního života. Nakonec je povolán do Pešti. Zde se stává kazatelem. Potom je jmenován profesorem slovanské historie na Vídeňské univerzitě. Zde také umírá. Jeho ostatky jsou r. 1904 převezeny do Prahy.

Slávy dcera

Toto dílo je inspirováno italskou renesanční poezií. Hrdina prochází a putuje po místech, kde žili nebo žijí slovanské národy. V pozdějších vydáních se hrdina vydává i do podsvětí, kde získává průvodce - Mínu ( tu představuje v jeho představách jeho pozdější žena) - bohyně slávy, dcera bohyně Slovanů. Objevují se zde motivy z Danteho Božské komedie.

První vydání této sbírky mělo něco kolem 80 básní. R. 1824 vychází přepracované vydání již pod názvem Slávy dcera - tato sbírka se skládá z předzpěvu (oslava Slovanstva), celý cyklus je rozdělen na části, které dostaly názvy podle řek protékajících územím Slovanů - Sáva, Labe, Dunaj. Po posledních úpravách má sbírka 645 básní. K nim jsou psány vysvětlivky, které jsou delší než básně samotné. Osnovou celého díla je příběh o tom, jak bohyně Slovanů Sláva si na sněmu bohů stěžuje na osudy Slovanů.

2. Ohlasová poezie

FRANTIŠEK LADISLAV ČELAKOVSKÝ

(1799 - 1852)

Narodil se ve Strakonicích. Studoval na gymnáziu v Budějovicích a v Písku. Studoval filosofii v Praze a Budějovicích. Odtud je vyloučen. Po studiích působil jako soukromý učitel, pak se stává redaktorem Pražských novin. Z politických důvodů byl tohoto místa zbaven. Nakonec se stává profesorem slavistiky na univerzitě v Bratislavě. Po roce 1848 odchází na pražskou univerzitu, v Praze umírá.

Ohlas písní ruských

Z r. 1829. Je to první část zamýšleného cyklu poezie psané po vzoru lidové slovesnosti všech slovanských národů. Záměr není zcela realizován. Obsahuje 26 básní, které zachycují život v Rusku od dob mýtických až do události začátku 19. století. Jde o napodobování ruské lidové slovesnosti. Tato nápodoba jde tak daleko, že používá i ruská slova = tzv. RUSISMY. Snaží se o zavedení těchto slov do české slovní zásoby. Předlohou pro některé básně se stávají tzv. ruské byliny = osudy ruských bohatýrů.? Čurila Plenkovič, Opuštěná

Ohlas písní českých

Z r. 1839. Obsahuje 57 básní, převažuje poezie lyrická. V těchto básních je zachycen život venkovského prostého člověka ve všednosti obyčejného života. Básně o šťastných i nešťastných láskách, o starostech.

Toman a lesní panna

Balada. Hlavní hrdina se vrací od své milé uprostřed kouzelné svatojánské noci, tehdy je okouzlen lesní pannou. Ona jej úmyslně zavede ke srázu, kde Toman zahyne. Celá balada je rámcována vztahem bratra a sestry. Úvod balady začíná sestřiným varováním před kouzelnou mocí svatojánské noci. Toman ji neposlechne. Závěr je pak spojen s nářkem sestry nad jeho smrtí.

Jsou zde i básně vztahující se přímo k sedlákům, jde o zesměšňování selského stavu.

Ohlas písní ruských je zdařilejší a básně jsou zajímavější oproti Ohlasu písní českých. Ten je již rozvážnější.

 

3. Karel Jaromír Erben

KAREL JAROMÍR ERBEN

Nejznámější a nejvýznamnější autor 19. stol.

Narodil se v Miletíně v Podkrkonoší. Vystudoval gymnázium a poté práva. U práv ale nezůstal a věnoval se práci v Českém muzeu - přípravná činnost pro Palackého v archivu

Věnuje se sběru lidové slovesnosti - trojdílný soubor - Písně národní v Čechách.

Vedle sběru písní se věnuje i sběru pohádek a pověstí. Používal je jako vědecký materiál - připomínají některé události z historie, které se uchovaly pouze v lidové slovesnosti.

Erben zbavuje pohádky všech místních souvislostí, odstraňuje vedlejší děje, aby vynikl děj.

Pohádky: Zlatovláska; Dlouhý, Široký a Bystrozraký; Tři vlasy děda Vševěda.

Kytice

- z r. 1853

Obsahuje 12 básní. Převažují balady - Vodník, Svatební košile, Zlatý kolovrat (pohádka), Poklad, Záhořovo lože (legenda), Štědrý den (povídka).

Motiv osudovosti - víra v to, že věk lidského života je předurčen a osud života je nezvratitelný.

Motiv viny a trestu - za každé provinění musí přijít trest, který je rozhřešením pro člověka a regulátorem lidského jednání. Pro míru viny a trestu neexistují lidská měřítka - tresty jsou mnohdy neodpovídající.

Kytice - úvodní báseň. Oslava lidové slovesnosti, do které se promítá osud českého národa. Odlišná forma než ostatní básně.

Poklad - vztahuje se k pověsti o Velkém pátku - v době mše v kostele se otevírají skály a lidem se objevují poklady.Motiv matky a dítěte - mateřské pouto.

Žena vstoupí do otevřené skály a oslepená bohatstvím zapomene na dítě. Skála s pokladem se za ní zavře. Po roce se matka vrací ke skále, kde dítě zapomněla a nachází ho živé.

Svatební košile - balada. Hlavní motiv založen na rouhání se bohu. Dívka čeká na milého a vzývá pannu Marii ať jí vrátí milého nebo si zkrátí život. Milý se vrátí ze světa mrtvých a vede ji na hřbitov, aby ji tam roztrhali umrlci. Dívka se znovu obrací k panně Marii a je zachráněna.

Polednice - matka se rouhá, a je jí za to odebráno dítě

Zlatý kolovrat - “velmi tragická pohádka.”. Nevlastní dcera žije s macechou a nevlastní sestrou. Zamiluje se do ní šlechtic. Závistivá matka ji rozřeže v lese na kusy. Dívku zachrání poustevník - vše se nakonec vyřeší. Macecha s nevlastní sestrou jsou po zásluze potrestány.

Štědrý den - připomenuta lidová vánoční tradice - zvyky štědrého dne. Příběh dvou dívek zvědavých na to, co je očekává. Obě vidí svůj osud. Jedna z nich se do roka vdá, druhá umře.

Holoubek - motiv spjatý s vraždou. Manželka otráví manžela a její čin zůstane neodhalen. Svědomí v podobě bílého holoubka jí vraždu tolik připomíná, že žena spáchá sebevraždu.

Záhořovo lože - legenda. Psána jako názorová polemika s básní Máj.

Vodník - neúměrný trest k danému provinění. Dcera neuposlechne matku, dostane se do moci vodníka. Ten si ji vezme za ženu, má s ní dítě (zelený). Když se dívka snaží uprchnout, vodník dítě zabije.

Vrba - zpracovává představu o existenci spojení mezi lidmi a stromy. Muž si vezme krásnou ženu, ale každou noc duše ženy vejde do vrby. Muž, protože nechce, aby se žena vždy vracela zpět do stromu, tuto vrbu pokácí a tím zabije svou manželku.

Lilie - duše mrtvé dívky se vtělí do lilie. Bohatý muž ji přesadí do své zahrady. Dívka na sebe bere lidskou podobu, muž se s ní ožení. Mužově matce se to nelíbí a proto zničí lilii a tím zabije dívku.

Dceřina kletba - spor mezi matkou a dcerou. Dívka zabije své nemanželské dítě a vina za čin padá na její matku. Dívku pak tolik pronásleduje svědomí, že volí dobrovolnou smrt.

Věštkyně - připomínány věštby o osudu českého národa. Spása i zkáza národa leží v rukou samotných lidí a k tomu, aby národ prospíval, je třeba jednoty všech, lásky k národu.

Kytice patří k nejvýznamnějším knihám národního obrození. Některé básně byly později spojeny s hudbou - melodramy.

Erben se věnuje i ryze vědecké tvorbě a jeho díla souvisí se zpracováním informací z archivů.

Vedle vědecké činnosti se věnoval i překladatelství.

4. Autoři tohoto období

KAREL HYNEK MÁCHA

(1810 - 1836)

Narodil se v Praze. Od dětství se zajímal o literaturu. V rodině se mluvilo německy - jeho první lit. pokusy jsou v němčině. K psaní v češtině se dostává pod vlivem Jungmanna, zapojuje se do společnosti.

Seznamuje se s dívkou - Lori Šonková -, která ho inspiruje k řadě děl. K jejich sňatku nedojde, protože Mácha umírá na choleru. Je ojedinělým autorem, překonává vazbu na české prostředí a píše v duchu evropského romantismu po vzoru Byronovy poezie. První jeho básně mají filosofický obsah - rozpor mezi snem a skutečností - na jedné straně smutek (pomíjivost života) a na druhé radost (krása, příroda). Řada básní situována ve vztahu k minulosti - slavná minulost, hrozná přítomnost.

Máj

Rozsáhlá báseň, vydaná r. 1836. Vydává ji sám - byla přijata nepříznivě. Aby byla čtena, zasílá ji zdarma přátelům. Patří k nejvýznamnějším dílům. Skládá se ze 4 zpěvů a 2 meziher (intermezzo). Hlavním námětem je oslava probouzející se májové přírody a tento obraz je spjat s dějovým rámcem - nešťastná láska Viléma a Jarmily. Báseň je velmi kriticky odsouzena a je označována za literární poklesek. Náhled na Máchovu tvorbu se mění až dlouho po jeho smrti, na konci 50. let, hlásí se k němu mladá česká generace, která se sdružuje pod názvem májovci , a která přímo ukazuje vztah k Máchovi jako ke vzoru. Mácha se věnuje i próze.

 

 

Tetralogie Kat

Napsal pouze jeden díl.

Křivoklát

Vrací se do doby vlády Václava IV. a vybírá si z jeho života spory s českou šlechtou (to, že byl šlechtou uvězněn).

Máchovi nejde v tomto díle o vylíčení historie, ale o vyjádření úvah hlavního hrdiny - vnitřní život.Král je vězněn a jeho společníkem je kat (jeho vlastní bratr). V jeho úvahách ukazuje i to, že kat má větší moc než král.

Obrazy z mého života - Márynka

Má celou řadu autobiografických rysů, zachycuje příběh nešťastné lásky básníka k nemocné dívce.

Je otázkou času, kdy dívka zemře. Láska je líčena v dokonalé podobě - ideál romantické lásky.

Mácha si vybírá jednu z nejchudších čtvrtí - kontrast. V ošklivém prostředí žije ideál - krásná dívka.

Tato láska nemůže mít dlouhé trvání, nastává odloučení. Chlapec musí odjet do Prahy. Když se vrátí, dívka je mrtvá.

Krkonošská pouť

Odráží se zde německá literatura - rytířské středověké romány.

Vypráví o poutníkovi, který se dostává do Krkonoš a pod Sněžkou jej zastihne bouře. Bloudí vánicí, až se dostane před bránu kláštera. S klášterem je spjata řada zvláštních okolností.

Když skončí bouře, opustí klášter. Za čas se vrací, ale když klášter hledá, už ho nenachází.

KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ

(1821 - 1856)

Narodil se v Borové u Přibyslavi. Rodiče se přestěhovali do Německého Brodu, nyní Havlíčkova. Tam vystudoval gymnázium, a potom se rozhodl pro studium filosofie, ale po roce byl ze studia vyloučen. Po vyloučení zůstává v Praze, chce dál studovat. Přijímá místo vychovatele v Rusku. S cestou tam je původně spjato slovanské nadšení. Po roce se vrací zpátky do Prahy. Před cestou do Ruska uzavírá smlouvu s novinami, že bude zasílat reportáže. Po prvních článcích velmi optimistického vyznění přechází k velmi tvrdé kritice, a proto jeho příspěvky již nejsou ani vydávány. Po návratu řídí vydávání pražských novin. V době revoluce v r. 1848 se Borovský zapojuje do politické činnosti, je zvolen i jako poslanec říšského sněmu, snaží se spolu s ostatními českými politiky prosadit změnu monarchie v konstituční.

V tomto roce zakládá své vlastní noviny - deník Národní noviny. Ty jsou vydávány do roku 1850, kdy jsou z úřední moci zastaveny. Přestěhoval se do Kutné Hory, kde vydává podobný časopis Slovan. Díky článku v časopise se dostává do sporu se státní mocí a sám se rozhodne zastavit vydávání novin. Několikrát se dostává před soud, ale všechny spory končí v jeho prospěch. V prosince r. 1851 byl zatčen v Německém Brodě a deportován do Brixenu v Tyrolských Alpách. Může se zde svobodně pohybovat a psát, ale nesmí místo opustit. Za čas se k němu přestěhuje i jeho rodina. Obrací se na vídeňskou vládu a po čtyřech letech je omilostněn a je mu umožněn návrat do Čech. Vrací se s podlomeným zdravím, umírá na tuberkulózu.

Většina jeho děl vznikla za pobytu v Brixenu. Obsahují různé postřehy a výklady vztahující se k náboženství a politice.

Křest sv. Vladimíra

Kritizuje zneužívání náboženství pro cíle absolutistické moci. Děj příběhu se vrací do ruské historie, převzat z Nestorovy kroniky. Váže se k události, kdy car Vladimír začal prosazovat křesťanství v Rusku. Car Vladimír podle básně pošle pohanskému bohu Perunovi svého služebníka se vzkazem, aby hřměl na oslavu jeho svátku místo kanonády. Perun odmítne, car ho uvězní. Perun je souzen, měl by být oběšen, ale protože jde o boha, je mu trest změněn - je vláčen spřežením koní po ulicích města a potom je utopen v Dněstru. Lidé tím ztratili boha, nemají se čeho bát, začínají hřešit. Přijímají křesťanství jako nové náboženství. Slouží jako nástroj k udržení moci.

Tyrolské elegie

Dílo se zaobírá Havlíčkovou deportací do Brixenu. Je zde vylíčeno jeho zatčení, které probíhá v noci. Potom je líčena cesta až do Brixenu. Při těchto situacích se autor vyslovuje k politickým poměrům v tehdejší monarchii, kritizuje absolutismus a bachovský policejní systém. Všechno je líčeno s humorem a ironií, někde se objevují i dvojsmyslné narážky.

Toto dílo vychází až v sedmdesátých letech, po autorově smrti.

Král Lávra

Námětem je staroirská pohádka o ušatém králi. Základ však pochází již z řecké mytologie. Havlíček zachovává děj v daleké zemi, ale spojuje ho s domácím prostředím. V básni nechává vystupovat české muzikanty, kteří v cizí zemi hrají na královské slavnosti. Pohádka vypráví o králi, který, když se jednou za rok nechá oholit a ostříhat, nechá holiče za tuto službu popravit. Každý rok mezi holiči probíhá losování. Los padne na Kukulína, mladého muže, který žije se svojí matkou, vdovou. Jeho otec zahynul v královských službách. Kukulín panovníka oholí a ostříhá a přitom zjistí, že král skrývá oslí uši. Poté je vydán katu, ale jeho matka krále uprosí, král rozsudek zruší a Kukulína udělá dvorním holičem pod slibem, že udrží tajemství. Kukulín je šťastný, ale po čase ho začne trápit tajemství, které nesmí prozradit. Jde a pošeptá ho do vykotlané vrby. Přicházejí muzikanti a jeden ztratí kolíček od basy. Uřízne si proto nový z vrby, do které Kukulín pošeptal tajemství. Na bále basa sama začne hrát o tom, že král Lávra má oslí uši. Nakonec je z dlouhých uší udělána přednost, znak královského majestátu. Je zde ukázáno, že ze záporných vlastností se mnohdy dělají přednosti. Nezáleží na tom, jak panovník vypadá, ale na tom, jaký má vztah k poddaným.

 

 

 

Obrazy z Rus

Vydání jeho reportáží z Ruska

Borovský je také významným překladatelem - ruská literatura (Gogol), francouzská literatura (Voltaire).

Píše i tzv. epigramy - krátké básně, v úvodu je naznačena situace a v závěru je satirické poučení.

Věnuje epigramy kritice poměrů v Rakousku, další okruh je věnován církvi, vlasti - venkovský život.


zpět na seznam otázek