5. Literatura doby národního obrození

1. Charakteristika období

Druhá polovina 18. století - 20. léta 19. století. Během 17. a 18. století dochází k úpadku češtiny. Druhá polovina 18. století přináší u nás určité oživení literatury a kulturního života, které je spjato s ideály jako v ostatních literaturách - tedy s myšlenkou osvícenství. stejně jako v západní Evropě získává výrazné místo racionalismus - tj. osvícení všech vrstev rozumem. U nás je toto osvícení spjato i s nejvyššími vrstvami společnosti, se samotným císařským dvorem. Myšlenku osvícenství u nás propaguje Marie Terezie a Josef II. Podle Josefa je to směr josefinismus a reformy se nazývají josefínské reformy.

Josef II. si za cíl ve své politice vytkl odstranit následky protireformace, protože, jak se ukázalo, nemělo protireformační hnutí dopad jen v oblasti myšlenkové, ale především v oblasti ekonomické a přispělo to k tomu, že říše zaostává za ostatními státy. Většina změn se týká náboženství. Zrušil Jezuitský řád, který byl nástrojem protireformace, vyhlásil v r. 1781 toleranční patent, který umožňuje vyznávat i jiné než katolické náboženství. Další oblastí zájmu je oblast politická.

R. 1781 je zrušeno nevolnictví, které bránilo rozvoji hospodářství. Josef II. zakládá nemocnice, sirotčince, chudobince. Dochází k rozvoji hospodářství. Zrušením nevolnictví došlo k volnému pohybu obyvatel, stěhování lidí do měst. Další oblast je kultura. Je zrušen index zapovězených knih. Provádí školskou reformu, tzn. zavadí povinnou školní docházku, zakládá státní školy.

Josefu II. jde o vytvoření jedné říše, o vytvoření centralistického absolutismu a s touto snahou souvisí germanizace. Němčina se stává povinnou. Tento negativní dopad má vliv na národní obrození.

V českých zemích jsou počátky národního obrození spjaty s činností šlechty. České země měly omezenou samosprávu, ale centralizací ztrácejí i to málo, které do té doby existovalo. Důsledkem násilné germanizace roste zájem o češtinu a posiluje se národní cítění. v literatuře se vydávají tzv. obrany - spisy připomínající minulost české kultury, českého jazyka i důležitost znalosti v tehdejší době.První obrany vznikají v kruhu šlechty.

2. Rukopisy

Rukopis královédvorský

V r. 1817 ho nalezl Hanka ve sklípku kostela ve Dvoře Královém. Tento rukopis je ze 13. století. Obsahuje epické básně hrdinského charakteru a milostné lyrické básně. Obsahoval dvanáct pergamenových listů. V epických básních jsou popisovány události až do 11. století. Oldřich a Boleslav, Růže

Rukopis zelenohorský

Byl nalezen r. 1818 na Zelené Hoře u Nepomuku a neznámým nálezcem zaslán pro potřeby Národního muzea. Zde jsou obsaženy zlomky dvou básní - Sněm, Libušin soud.

V polovině 19. století se objevují pochybnosti o pravosti těchto rukopisů. V devadesátých letech se opět otevírá tento problém. Mladší generace označuje tato díla za nepravá. Jsou hledáni autoři těchto děl. Autorství je připisováno V. Hankovi a Josefu Lindovi. Tyto rukopisy inspirují celou řadu českých autorů význam těchto rukopisů je nulový - historicky ovšem mají význam pro svoji dobu. Z hlediska básnického jsou nad průměrem tehdejší doby. To znamená, že obohacují tehdejší národní tvorbu. Vzbuzují zájem o českou historii.

3. Autoři národního obrození

JOSEF DOBROVSKÝ

(1753 - 1829)

Narodil se v Uhrách, dětství prožil v Horšovském Týně (Z Čechy). V rodině se mluvilo německy. Česky se naučil až na gymnáziu. Studoval v Německém Brodě a Klatovech. R. 1772 vstoupil do jezuitské koleje a uvažoval o možnosti stát se misionářem. Připravoval se na misijní cestu do Indie (šíření křesťanství), ale tyto plány přerušilo zrušení řádu. Studoval teologii. Několik let žil jako vychovatel u hraběte Nostice. Zde se začíná zabývat studiem slovanských jazyků. Po skončení vychovatelství byl vysvěcen na kněze. Čtyři roky působil v církevních službách, ale instituce, kterou spravoval, byla zrušena. Od té doby působil v Praze jako soukromý učenec, který je podporován hrabětem Nosticem a rody Štenberků, Černínů. Během života podnikl několik cest do zahraničí. Ve Švédsku studoval knihy, které byly odvlečeny z Čech během

30tileté války. Byl i v Rusku. Zemřel v Brně. Dobrovský se věnuje českému jazyku, a přestože vyhotoví základní pravidla českého jazyka, nevěří, že bude jazykem společenským a kulturním. Češtinu považuje za jazyk nižších vrstev. Svá díla píše německy nebo latinsky a až ke konci svého života píše česky. Dobrovský má zájem o historii, vrací se k událostem českých dějin a snaží se je očistit od mytologie. Jde mu o rozumové vysvětlení událostí. Má zájem o dějiny literatury. Je považován za zakladatele slovanské jazykovědy ve vztahu ke staroslověnštině a češtině. Stanoví pravidla pro básnictví.

Dějiny české řeči a literatury

Toto dílo je psáno německy. Je přehledem literatury od nejstarších dob až po jeho současnost.

Zevrubná mluvnice jazyka českého

Základní dílo tehdejší jazykovědy. Za základ bere Dobrovský dobu předbělohorskou

Zavádí analogický pravopis.

Českoněmecký slovník

Má dva díly a zahrnuje převážnou část tehdejší slovní zásoby. Cílem je ukázat, že za pomoci češtiny lze vyjádřit to samé, co němčinou, mnohdy i lépe.

Základy jazyka staroslověnského

Jeho nejzdařilejší spis - pravidla, slovní zásoba

 

JOSEF JUNGMANN

(1773 - 1847)

Narodil se v Hudlicích u Berouna. Po studiu na gymnáziu v Praze studuje filosofii. Potom působil jako právník, věnoval se umělecké činnosti. Nakonec se stal profesorem na gymnáziu v Praze. Cílem jeho spisovatelské činnosti je propagace českého jazyka. Básnická činnost - nejprve píše anakreonskou poezii, ale i básně závažnější, např. ódy, které jsou spjaty s vlasteneckou tématikou. Větší význam mají jeho překlady básní. Snaží se systematicky překládat z cizí poezie to nejlepší, aby to posloužilo jako vzor pro českou poezii (Goethe, Schiller, i z anglické a francouzské literatury). Větší význam pro pozdější dobu má jeho vědecká činnost.

Jungmann je jednak tvůrcem pravidel básnictví nové generace romantismu, ale i zakladatelem česky psané vědy. Chce dokázat, že čeština je schopna se vyrovnat jazyku vědeckému. Je organizátorem českého národního života. Svoje součastníky ovlivňuje natolik, že se tato doba označuje generací jungmannovou.

Slovesnost

V této knize se zabývá otázkou stylistiky, dále poetikou. Všechno má praktický cíl. Je to učebnice shrnující pravidla umělecké tvorby. Tyto zásady jsou v druhé části doplněny ukázkami z domácí i světové literatury.

Historie literatury české

Je to nejucelenější kniha, která pojednává o české literární historii. Je doplněna i kapitolami o jazyce, kultuře a politice českých zemí. Zde se výrazně projevuje zdůrazňování citového přístupu. Za základ bere Hálkovu kroniku.

Česko-německý slovník

Pětidílný slovník je výsledkem téměř třicetiletého snažení. Je zde snaha o ukázání vyjadřovací schopnosti českého jazyka. Na vytváření tohoto slovníku se podíleli i další autoři - vědci, kteří vytvářeli systém vědeckého názvosloví.

FRANTIŠEK PALACKÝ

(1798 - 1876)

Narodil se v Hodkovicích na Moravě. Protože otec byl evangelík, studoval na evangelických školách (Trenčín, Bratislava). Pobýval jako vychovatel ve šlechtické rodině. Zde se seznamuje s významnými autory tohoto období a ti v něm vzbudí zájem o historii, filosofii. r. 1823 přichází Palacký do Prahy, zde si sňatkem zajistí pozici, která mu umožňuje věnovat se vědě. Zabývá se českými dějinami. Byl jmenován historikem českého království. Navštěvuje archivy, hledá materiály na doplnění svých znalostí. Ve své době má význam i jako politik (1848). Zpočátku psal básně - ódy, elegie, věnoval se i překladatelské činnosti. Zabývá se literární historií. Nejvýznamnější je jeho dějepisná tvorba. Palacký byl ve své době velmi uctívaným mužem (otec národa).

Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě

Toto dílo má 5 dílů, jedenáct svazků. Zachycuje českou historii od nejstarších dob až po konec vlády Jagellonců a nástup Habsburků (1526). České dějiny chápe jako boj slovanského světa, který je spjat s demokracií a humanitou, se světem německým - svět hmotné síly, násilí. Palacký vychází při zpracování různých událostí z historických pramenů. Zdůrazňuje význam náboženství v českých dějinách. Toto dílo má vysokou literární úroveň.

PAVEL JOSEF ŠAFAŘÍK

(1795 - 1861)

Pochází ze Slovenska, je evangelík. Studuje na evangelických školách, později na univerzitě v Jeně. Po studiích působil v Bratislavě jako vychovatel. Později jako profesor na srbském gymnáziu. Ve 30. letech se ze Srbska přestěhoval do Prahy. Do literatury vstupuje básnickou tvorbou, ale větší význam má jeho vědecká tvorba.

Dějiny slovanské řeči a literatury podle všech nářečí

Snaha zachytit vývoj slovanských jazyků a literatury v celistvosti. Celkové po- jetí je ovlivněno romantickým pojetím dějin - nekritický přístup k nejstarším dějinám.

Slovanské starožitnosti

Má 2 díly. Zachycuje osudy Slovanů od konce římské říše až po 10. století, do doby, kdy Slované přijímají křesťanství. Dílo je psáno na základě starých kro- nik.

4. Básnictví

S básnictvím je spjat počátek národního obrození. Beletrie následuje až za básnictvím, a to proto, že obecně poezie je považována za vyšší umělecký druh než próza.

VÁCLAV THÁM

Původně byl úředníkem, později se věnuje divadlu jako autor divadelních her. Působil v českém divadle i jako herec.

 

 

 

Básně v řeči vázané

Je to nepříliš dokonalý pokus o českou poezii. Podstatnou část básní tvoří básně skládané v duchu anakreónské poezie (oslavuje lásku, ženy, zpěv). Objevují se zde i překlady z jiných literatur - němčina. Jsou tu obsaženy i básně starších autorů jako určitý doklad tradice českého básnictví (Komenský, Kadlinský). Oba soubory mají propagační charakter - dokázat, že čeština je schopna vytvořit verše, že básnictví má v Čechách tradici a na příkladech, že čeština je schopna vyjádřit myšlenky ztvárněné jiným jazykem.

ANTONÍN JAROSLAV PUCHMAJER

Pochází z Týna nad Vltavou. Byl farářem a okolo sebe soustřeďuje autory z Čech, Moravy a Slovenska. Tato skupina vychází z pravidel, která stanoví Dobrovský, zdůrazňuje čistotu jazyka a myšlenku vlasteneckou. Vedle anakreónské poezie se objevují i některé další útvary - óda a bajka. Jsou tu i pokusy o napsání české balady a romance.

Balada vychází z lidové poezie = lyricko-epický útvar, který se vyznačuje pochmurným dějem a zpravidla tragickým závěrem. Pro baladu je příznačné užívání rychlého spádu děje.

Romance je báseň bezkonfliktního obsahu, mnohdy má oslavný charakter, většinou má radostné vyznění, narozdíl od balady.

První sborník veršů vydávají r. 1795

Sebrání básní a zpěvů

Celkově vydají 5 básnických sborníků. Tyto sborníky se někdy označují jako almanachy. Almanach je určitý sborník sestavovaný z ukázek tvorby několika autorů, zpravidla jde o reprezentativní soubor. Almanachy mají i programový význam, slouží jako určitý vzor k nápodobě. Obsahují jak poezii milostnou (doznívání anakreónské poezie), dále bajky po vzoru francouzských - La Fontain. Tyto bajky jsou do češtiny přebásněny z polských vzorů a mnohdy s francouzským základem nemají nic společného. Bajkám se věnuje především A. J. PUCHMAJER. Ódy, které se zde objevují, se vztahují k české historii - Óda na Jana Žižku od PUCHMAJERA.

5. Divadelní tvorba

Divadlo v Čechách má dlouhou tradici. V době středověku se hrají hry náboženského charakteru, později, v době humanismu, mají naukový význam (Komenský). Po tomto bratrském dramatu přichází drama jezuitské - od první poloviny 17. století. Hraje se latinsky v jezuitských kolejích, představení jsou určena pro veřejnost, náměty jsou čerpány hlavně z oblasti náboženské v duchu protireformačním, popř. se objevují hry z historie šlechtických rodů, a to těch, které nějakým způsobem kolej podporují. Vystupují zde lidé v kostýmech a jsou zde bohaté dekorace. Vedle jezuitského divadla se u nás rozvíjí i divadlo spojené se šlechtickým prostředím. Hraje se na různých zámcích. Herci jsou poddaní a hry jsou hlavně německé, francouzské, popřípadě italské. Vlastní české divadlo se začíná rozvíjet na konci 18. století. První česky hraná divadelní hra je uvedena r. 1771 v divadle V KOTCÍCH. Jmenuje se Kníže Honzík. Je to veselohra, ale ne příliš úspěšná, je to nedokonalý překlad z němčiny a navíc role ztvárňují herci, kteří vlastně neumí česky. Tento neúspěch pozastaví na určitou dobu snahu hrát divadlo česky. K obnovení dochází r. 1785 ve STAVOVSKÉM DIVADLE (financoval ho hrabě Nostic). Pravidelně se zde uvádějí české hry,a protože úspěch byl veliký, tak se rozhodli čeští vlastenci postavit divadlo české. R. 1786 bylo narychlo postaveno na tehdejším Koňském trhu divadlo tzv. BOUDA. Bylo to divadlo dřevěné. O tři roky později bylo strženo. Potom se hrálo například v bývalém klášteře u Hybernů.

Od r. 1793 začínají česká představení upadat. Česky se hraje jen v neděli a o svátcích v době odpolední. Krize trvá až do začátku 19. století. V době napoleonských válek se divadlo v Čechách přestalo hrát úplně. R. 1812 se znovu ve Stavovském divadle začíná hrát české divadlo, ale nepravidelně, pouze vyjímečně k dobročinným účelům.

Od r. 1771 do r. 1812 vzniklo několik set divadelních her, ale jen málokterá byla původní, šlo hlavně o překlady z němčiny, dále o upravené překlady. Většinou šlo o hry komické, popřípadě o tzv. plačtivé komedie. Byly to hry sentimentální- ho charakteru, ve kterých se ukazuje směr mezi šlechtou a měšťanstvem. Dále to byly hry z českých dějin. Ty však byly jakousi kulisou pro vyjádření vlasteneckých ideálů. Většina her se nedochovala, protože nebyly tištěny, existovaly pouze písemné rukopisy.

Divadlo je považováno za nejvhodnější prostředek působení na výchovu národa, protože kontakt v divadle je přímý a vyložení myšlenek je názorné a může se tak působit i na vrstvy nevzdělané. Obdobný význam má novinářská činnost.

VÁCLAV THÁM

Jeden z divadelníků. Napsal něco kolem 100 divadelních her, ale dochovaly se jen tři. Mají vlastenecký charakter, náměty čerpají z českých dějin. Vedle vlasteneckého motivu se v těchto reformách objevují josefínské reformy

Břetislav a Jitka

KAREL THÁM

Bratr Václava Tháma.

Překládal divadelní hry z němčiny a angličtiny.

Loupežníci - Schiller

Mackbeth - Shakespeare

PROKOP ŠEDIVÝ

Píše frašky - hry komického obsahu.

Náměty čerpá z lidového prostředí.

Masné krámy

Hra zachycující prostředí pražských trhů

Pražští sládci

6. Nakladatelství a noviny

VÁCLAV MATĚJ KRAMERIUS

(1753 - 1808)

Působil jako novinář. Nejprve v c. k. poštovských novinách, později založil svoje vlastní tzv. Kramériovy c. k. vlastenecké noviny. Byl to deník, kde se objevovaly zprávy politické, ale hlavně informace o české kultuře, divadle, českých knihách, zprávy z vlasteneckého života a praktické rady (např. jak vést domácnost, jak správně hospodařit).

Kramerius vydává ještě kalendář - zábavné a poučné čtení - delší poučné příběhy z českých dějin.

Založil i nakladatelství tzv. Česká expedice a zde se vydávaly knihy českých autorů, popřípadě překlady. Vydavatelská činnost sledovala hlavně zábavnou literaturu - knihy o čarodějnicích, orientální pohádky, romantické příběhy, dobrodružná literatura. Vedle zábavné literatury se vydávají i cestopisy (Kniha o Indii).

Vydává starší českou literaturu opatřenou vlasteneckou předmluvou. Vydávání české poezie i překladů (němčina). Krameria můžeme ještě řadit do období klasicismu.


zpět na seznam otázek