4. Renesance a humanismus

1. RENESANCE

Od 14. století se v Itálii začíná projevovat nový směr - renesance, která se vrací k antickým ideálům. Renesance navazuje na dobu gotickou tím, že zdůrazňuje postavení člověka a začíná zcela odlišně nahlížet na pozemský svět a jeho význam. Člověk má užívat darů světa a tím vzdává dík Bohu, protože svět je jím stvořen. Námětem pro umění se stává obyčejný člověk, který je hlavní postavou díla. Jsou s ním spojovány ideály svobody myšlení i jednání. Renesance je vznikem spjata s měšťanstvem. to tak získává lepší postavení. Měšťané se snaží vyrovnat rodové šlechtě, vydržují si umělce. Renesance je spjata s řadou praktických stránek tehdejšího života - měšťané mají zájem na podpoře přírodních věd, napomáhají rozvoji obchodu. Prosazují se i vědy humanitní (filosofie), zájem o historii, hlavně antickou. V Itálii je celá řada antických památek, projevuje se zde snaha o znovusjednocení Itálie, která se má vyrovnat říši, jakou spravovali staří Římané.

2. HUMANISMUS

Jeho základem je orientace na člověka, který je chápán jako jedinec odpovědný za svůj život. Musí se respektovat jeho názory, jeho jednání, bez ohledu na to, zda se odlišují od ustálené normy myšlení a chování. Tento postoj se liší od středověku. Humanismus hledá inspiraci v antice (hlavně v její filosofii) - Aristoteles, Platón. Avšak jejich učení vykládá s důrazem na jiné myšlenky.

3. ITALSKÁ LITERATURA

Centrem italské literatury je Florencie. Zdejší nářečí je základem italštiny. Z Itálie se renesance začíná šířit i do ostatních zemí Evropy.

DANTE ALIGHIERI

(1266 - 1321)

Básník, spisovatel, píše i filosofické spisy.

Božská komedie

rozsáhlá epická báseň, která je rozdělena do 3 částí. Básně odpovídají středověké představě světa - peklo, očistec a ráj. Hlavní hrdina není světec, ale obyčejný smrtelník. Autor nechává procházet svého hrdinu všemi třemi světy. Všechny události jsou líčeny v 1. osobě (autor). Aby se mohl hrdina v záhrobí orientovat, dostává průvodce. Peklem a očistcem ho provádí antický básník Vergilius. rájem ho provádí potom Beatrice - dokonalá žena, ideál. Tato žena skutečně žila, byla to žena, do které se Dante zamiloval. v básni ji staví do podoby ženy - anděla. Báseň má celkově 100 zpěvů, každá část má 33 zpěvů a 1 je úvodní. Jeho tvorba se stává vzorem pro kulturu evropskou.

GIOVANNI BOCCACIO

(1313 - 1375)

Je představitelem italské renesační prózy. Napsal i spis o Dantovi

Dantův životopis.

Dekameron

Cyklus novel. Novela je prozaický útvar, který je kratší, námětem jsou zajímavé životní příběhy. Dekameron je založen na rámcování příběhu. Rámcovou novelou je vyprávění o tom, jak v roku 1348 deset mladých Florenťanů - 3 muži a 7 dívek uprchnou z města před morem. Uchýlí se na venkov a pro ukrácení dlouhé chvíle si po 10 dnů vyprávějí příběhy - každý den vypráví každý z nich jeden příběh. Soubor 100 příběhů. Autor si všímá života smrtelníků. Většinou se jedná o příběhy milostné - šťastné i nešťastné lásky. Jsou oslavou lidské moudrosti, ale i důležitých morálních norem (smysl pro povinnost, čestnost, spravedlnost). Tyto novely jsou velmi moderní i v dnešní době.

FRANCESCO PETRARCA

(1304-1374)

Literát i politik, roku 1356 navštívil Karla IV. Prosazuje myšlenku znovusjednocení Itálie, to se odráží i v jeho básních.

Zpěvník

Jeho nejvýznamnější dílo, obsahuje 400 milostných básní. Ty jsou psány pro Lauru, která představuje ideál dokonalé ženy.

Sonet

Báseň, která se skládá ze 14-ti veršů. Nejdřív dvě čtyřverší, potom dvě dvojverší. tento útvar je napodobován i v pozdější době, projevuje se snaha dosáhnout Petrarcovi dokonalosti.

4. FRANCOUZSKÁ LITERATURA

FRANCOIS VILLON

(1431 - 1463)

Potuloval se po Francii s bandou zlodějů. V jeho dílech se objevuje rozpor mezi renesancí a středověkým náhledem, přechod od středověku k renesančnímu myšlení. Jeho díla opěvují nezávaznost a zdánlivou bezstarostnost života.

Odkaz

Ve formě poezie sepisovány vzkazy přátelům i nepřátelům, jsou ironické - komické zabarvení.

Závěť

Soubor básní.

5. ŠPANĚLSKÁ LITERATURA

Španělsko v období 15. a 16. století prochází bouřlivým rozvojem. Ze Španělska se stává největší a nejmocnější koloniální stát (zámořské objevy). Z kolonií přichází spousta bohatství, díky kterému dochází k rozmachu renesance. Původní rozmach je vystřídán celou řadou politických a hospodářských krizí.

Zlatý věk španělské prózy - 16. a 17. století. Je to období vrcholné renesance ve Španělsku a období, kdy se začíná uplatňovat nový směr - baroko. Výrazně se rozvíjí i divadelní tvorba.

španělská komedie - označuje hru jakoukoliv. Je psána ve verších a rozdělena do 3 částí - úvod, rozvíjení a vyvrcholení. Mezi jednotlivé části se vkládaly mezihry - části obyčejného světa s humorným zaměřením, neměly nic společného s hrou.

Vedle dramatu se rozvíjí ve Španělsku i próza - pastýřský román - líčí idylu venkovského života.

MIGUEL CERVANTES DE SAAVEDRA

( 1547 - 1616)

Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha

Rozsáhlý dvoudílný román, který navazuje na tradici rytířského románu. Měla to být parodie na rytířské romány, ale čtenářské přijetí bylo zcela odlišné. Don Quijote je chápán jako kladná postava a dílo vzbuzuje hlubší zájem o rytířské romány. Autor dosáhl pravého opaku. Děj románu se odehrává v době, kdy rytířský román patří minulosti a Don Quijote už není rytíř v pravém slova smyslu. Je to chudý venkovský zeman, který je poblouzněný četbou románů, protože se ztotožňuje se svými hrdiny a chce obnovit slávu rytířství. On a jeho sluha Sancho Panza jsou vynikající literární typy. On je tragikomický. Tento román pronikne i do světové literatury, jméno Don Quijote se stává synonymem pro člověka vedoucího marný boj.

6. ANGLICKÁ LITERATURA

Prvky renesance se v Anglii začínají uplatňovat již ve 14. století. Nástup renesance je spojen s hospodářským vzestupem, ale i s návazností na antiku. K většímu rozvoji dochází až v 16. století. Příčinou je vítězství Anglie nad Španělskem r. 1588 - vláda Alžběty I. Největšího rozmachu dosahuje renesanční drama (Christopher Marlowe, Ben Johnson, William Shakespeare). V dílech těchto autorů se začínají uplatňovat prvky nového přístupu k divadelní tvorbě a nový náhled na svět.

WILLIAM SHAKESPEARE

(1564 - 1616)

Do Londýna přišel jako herec, později se stal spolumajitelem herecké společnosti (divadlo GLOBE). Uvádí se, že napsal něco kolem 40ti divadelních her. Píše jak tragédie, tak komedie. Námětem jsou dávné anglické příběhy, motivy z anglických kronik a z tehdejšího života. Tyto hry jsou psány ve verších a vyznačují se typem hrdiny - silné osobnosti, které se vymaňují ze středověké tradice a do určité míry se rozchází s dosavadní morálností. Jejich cílem je realizovat se v pozemském životě. Celá tvorba se dá rozdělit do tří období, která jsou patrná na charakteru autorových jednotlivých her.

1. období - do r. 1600

Romeo a Julie

Divadelní hra z roku 1595. Děj je umístěn do Itálie, do Verony. Hlavními hrdiny jsou milenci, kteří se snaží uhájit svoji lásku proti nepřízni osudu. Tím je nesmiřitelné nepřátelství mezi jejich rody. Romeo pochází z rodu Monteků, Julie z rodu Kapuletů. Na jednom z plesů, který pořádají Kapuletové, se seznámí Julie s Romeem a láska na první pohled překoná nenávist. Nechají se tajně oddat, ale Julie je nucena svými rodiči ke sňatku, a tak se uchýlí k malé lsti. Vypije nápoj, který zastaví všechny její životní funkce a ona jakoby zesnula. Romeo ale pobývá mimo Veronu. Zpráva, kterou měl od Julie obdržet přichází pozdě, dozví se, že zemřela. Romeo přichází do hrobky Kapuletů a vypije jed. Julie procitá, nalezne Romea mrtvého, a protože pro ni nemá život smysl, probodne se jeho dýkou.

Kupec benátský, Sen noci svatojánské, Mnoho povyku pro nic

Komedie. Typickým znakem je to, že se zde objevují ženské hrdinky zcela odlišné od ideálu ženy světice. Ženy jsou aktivní ve tvorbě svého osudu, jsou rovnocennými partnery mužů - milenců. Typ renesanční ženy, která je osvobozena od všech pout nesvobody.

2. období - od r. 1600 do r. 1606

Je spjato s pesimistickým náhledem na svět. Příčinou krize je autorovo poznání, že ideál zůstal ideálem, který je neuskutečnitelný. Všechny hry jsou tragédiemi a končí zničením hlavního hrdiny.

Hamlet

Ústřední postavou je dánský princ, který je pronásledován pochybnostmi o přirozená smrti svého otce. Starý král Hamlet zemře náhlou smrtí za podivných okolností a princovi přijde na mysl, že to nebyla smrt přirozená. Jeho podezření utvrdí zjevení ducha zemřelého krále a Hamlet začíná hledat skutečnou pravdu o smrti svého otce. Odhodlává se k pomstě. Aby mohl lépe odhalit pravdu, začne předstírat šílenství, je považován za blázna a tím si jeho okolí přestává dávat pozor na to, co říká. Hamlet odhaluje, že strýc, který usedl na trůn a vzal si matku, zabil jeho otce, je bratrovrahem. Hra končí smrtí téměř všech důležitých postav. Hamlet je vlákán do předem připraveného souboje, je zraněn otrávenou zbraní. Jeho smrt je neodvratná. V souboji umírá i jeho protivník - bratr jeho dívky. Umírá i jeho matka a strýc umírá Hamletovou rukou. V této hře se odráží přímé souvislosti

 

Othello

Na základě intrik Othello zavraždí svou manželku, přestože je zcela nevinná.

Mackbeth

Zde sledujeme příběh šlechtice, který se dostává pod vliv své ctižádostivé manželky a veden svou ženou se dopustí královraždy, aby se ujal moci.

Král Lear

Hra z r. 1606. Je myšlenkově nejsložitější hrou, obsahuje morální ponaučení.

Král má 3 dcery a mezi ně má rozdělit království. Chce se řídit tím, že odmění tu z dcer, která jej nejvíce miluje. Rozhodl však špatně, protože starší dcery mu lásku pouze nalhaly. v závěru se král Lear prochází zemí jako žebrák a veškeré zlo padá na jeho hlavu. Celá země se dostává do občanské války.

3. období - od r. 1606

Ke konci tvorby dochází k názorovému obratu, v jeho hrách se začíná objevovat usmíření.

Bouře, Zimní pohádka

Shakespeare se ve svých námětech a hrách navrací k historickým tématům (Caesar, Richard III., Jindřich IV.). Tyto náměty jsou upraveny podle potřeb autora. Jeho drama přináší nový typ divadla - je osvobozeno od náboženských motivů, přináší zcela nový typ hrdinů. Ti se řídí svojí vůlí a zároveň nesou sami odpovědnost za svůj život a za své činy. Autoři se snaží vyjádřit vnitřní dění postav a to prostřednictvím monologů. Na Shakespearovské divadlo navazuje moderní evropské drama.

7. EXULANTSKÁ LITERATURA

Autoři české pobělohorské emigrace navazovali na humanistické a reformační tradice. Postupně však splývají s novým prostředím. U další generace se tvorba zaměřuje již výlučně na náboženskou oblast a postupem doby i tato přechází většinou k jazyku německému a v učených spisech k latině.

JAN AMOS KOMENSKÝ

Patří k nejvýznamnějším autorům české emigraci a českého baroka vůbec. Narodil se 28. března 1592, pravděpodobně ve vsi Nivnice u Uherského Brodu. V dětství přišel o oba rodiče, do školy začal chodit až asi jako šestnáctiletý. Projevil však mimořádné nadání, tak byl jednotou bratrskou vyslán do Německa, aby pokračoval ve studiích na vysoké škole. Po návratu působil jako učitel a správce školy v Přerově, po vysvěcení na kněze od počátku roku 1618 ve Fulneku. Krátce po bitvě na Bílé hoře musel z Fulneku uprchnout spolu s manželkou a dvěma dětmi. Skrýval se na panství svého příznivce Karla ze Žerotína. R.1622 mu zde při moru zemřela manželka i obě děti. r. 1624 znovu uzavřel sňatek. Tehdy začalo i tvrdší pronásledování nekatolických duchovních a Komenský se musel uchýlit jinam. Z pověření jednoty bratrské cestoval krátce nato do polského Lešna, aby zde připravil podmínky pro exulanty z Čech. Tady se také s rodinou usadil. Z Lešna podnikal cesty do Anglie, Švédska a Uher - buď za různými politickými úkoly, nebo na pozvání předních osobností tehdejší Evropy.

V Lešně mu r.1648 zemřela druhá manželka a definitivně pohasly naděje na návrat nekatolíků do Čech (po uzavření vestfálského míru). Za švédsko-polské války bylo Lešno vypáleno, při tom byl zničen Komenského dům s velkou knihovnou a cennými rukopisy. Komenský poté využil pozvání bohatého holandského kupce a odjel do Amsterdamu, kde žil do r.1670. Pohřben byl v blízkém Naardenu.

Jádrem Komenského díla je náboženské přesvědčení, že vše pochází z Boha a vše k jednotě v Bohu směřuje - to vtiskuje světu jednotící smysl. Do tohoto řádu je včleněn i člověk. Je mu podřízen, ale zároveň se z něj i vymyká. Může totiž pochopit uspořádání světa a poznáním splynout na vyšší, uvědomělejší úrovni s Bohem. K tomu se ale musí zbavit všeho nedobrého, nedokonalého a nízkého. To je podle Komenského i cesta, jak odstranit veškeré zlo, bídu, války atd. a nahradit jej solidaritou a tolerancí.

Vševědné myšlenky, které se objevují již v jeho raných snahách o vytvoření encyklopedií, ke konci jeho života směřují k rozpracování plánů jednotné výchovy a vzdělání lidstva. Filosofický základ tohoto plánu vytvořil ve spisu Hlubina bezpečnosti (Centrum securitatic z r. 1633).

Konkrétnější koncepci jejího obsahu, organizace a způsobu uskutečnění ve výchovných institucích zformuloval ve spise Předchůdce vševědy (Pansophiae prodromus z r. 1639) a spise Cesta světla (Via lucis z r. 1668).

Všeobecná porada o nápravě věcí lidských

Nedokončený spis. Představa o tom, jak by měla vypadat společnost, k níž může lidstvo za pomoci vševědy dospět.

Komenský činí východiskem svých pedagogických úvah žáka, jeho charakter, potřeby, možnosti a životní zkušenosti.

Tomu odpovídá návrh rozdělit výchovu a vzdělávání do čtyř stupňů podle věku dítěte:

- 0 - 6 let předškolní výchova v rodině

- 6 - 12 let obecní škola povinná pro všechny děti,

-12 - 18 let gymnázium pro nadanější děti,

-18 - 24 let vysoká škola neboli akademie pro nejvyspělejší studenty.

Toto pojetí školy musí umožnit stejné podmínky pro všechny žáky bez rozdílu majetku a pohlaví. Cílem výchovy bylo nejen to, aby ze škol vycházeli jedinci vybavení množstvím poznatku, ale aby v průběhu docházky rozvíjeli i svou tělesnou zdatnost, zručnost, estetické cítění a měli dostatečné vědomosti z přírodních věd. Zdrojem vědomostí měla být i přímá zkušenost. Podobné byly i jeho názory na vyučovací proces. Měl se opírat o názornost. Dítě se má na vyučování aktivně podílet jako partner vyučujícího.

Tyto názory jsou obsaženy v jazykových učebnicích Brána jazyků otevřená z r. 1631, a na ni navazující Svět v obrazech z r. 1658.

Odrážejí se i v souboru školních her Škola hrou z r. 1654 - praktické užití školní látky.

Velká didaktika - spis z r. 1657. Souhrn přístupů ke vzdělání v teoretické rovině.

Nejnovější metoda jazyků - z r. 1649 - studie o metodě výuky cizích jazyků.

Informatorium školy mateřské - spis asi z r. 1630 adresovaný rodičům a věnovaný výchově dětí v rodině.

Labyrint světa a ráj srdce

Spis - v 1. verzi dokončen r. 1623, v 2. r. 1631, ve 3. r. 1663.

Labyrint je alegorický spis vycházející z tehdejší obliby podobných děl. Podněty nachází v latinských dílech Johana Valentina Andrease - líčí zklamání člověka ze světa a nalézání východiska ve spočinutí v Bohu - předobraz bloudícího poutníka.

Hlavní hrdina, Poutník se vydává na cestu aby našel klidný způsob života a vybral si zaměstnání. Dostává dva průvodce - Vševěda Všudybuda (ztělesnění lidské zvídavosti) a Mámení - Mámila - alegorii lidského zvyku a pohodlnosti přejímat cizí domněnky a názory bez vlastního ověření.

Vnucují Poutníkovi svou vůli a svůj názor, on ale přece úkosem spatřuje svět v jeho skutečné podobě. Na konfrontaci těchto dvou pohledů je založeno i celé dílo. Svět, do něhož Poutník přichází má podobu středověkého města obehnaného vysokou hradbou. Nejprve se seznámí s podobou města a pak vchází do Brány rozchodu kde sedí Osud. Lidé si vytahují cedulku, na které je sepsáno jejich určení. Poutník Osud uprosí a může si nejdřív vše prohlédnout.

Prochází ulicí stavu manželského, do které se vstupuje Branou snoubení, kde si lidé vybírají svého partnera. Sňatek je předveden jako spojení páru pevnými okovy, které rozdělí jen smrt. I Poutník do stavu vstoupí, zplodí děti, ale smrt ho vysvobodí. Další je ulice stavu řemeslníků - tehdejší řemesla jsou jen bláznovstvím a marností. Podle Poutníka jsou hříšná, protože v důsledku odvádějí člověka od křesťanského ideálu skromnost (člověk se jejich prostřednictvím snaží získat něco víc). Navíc nemají ani trvalý smysl. Třetí je ulice stavu učených - této části věnuje Komenský - sám učenec - nejvíce pozornosti. Vstupuje se sem Branou Disciplinam, v níž strážci prověřují předpoklady uchazečů. Kdo nesplňuje požadavky je vyveden, nebo se špatnou předtuchou vpuštěn. Poutník tak postupně prochází další trojicí ulic, věnovaných stavu duchovních, stavu vrchnosti a správců světa a stavu rytířskému, ale nikde nenachází uspokojení. Navštíví i zámek Moudrosti, královny světa, ale i v ní nakonec odhaluje marnost. Ze zoufalství nad marností lidského života se v druhé části zachraňuje na výzvu Kristovu návratem do vlastního srdce, do světa vnitřních hodnot a jistot. Tam ho navštíví Kristus, poučí jej o společenství pravých křesťanů a Poutník nalezne záchranu z labyrintu světa a zároveň i klid, uspokojení, štěstí a ráj ve svém srdci, kde se spřátelí s Kristem a spojí s Bohem.

Kšaft umírající matky Jednoty bratrské

Spis z r. 1650, který byl sepsán po uzavření vestfálského míru ( 1648) a v jehož důsledku byla jednota odsouzena k zániku. Komenský se zde loučí s národem, klade mu na srdce, aby zůstal věrný lásce k boží pravdě, lásce k vlasti a vyjadřuje víru v lepší budoucnost.

8. HUMANISMUS A RENESANCE V ČECHÁCH

Prvky renesance a humanismu se v Čechách začínají uplatňovat za vlády Lucemburků (Karel a Václav IV.). Husitské války přerušují kontakty s evropskými zeměmi, k nám se dostává po husitských válkách v době vlády Jiřího z Poděbrad a dále za vlády Jagellonců - období pozdní vladislavské gotiky. Renesance se v české literatuře příliš neuplatňuje díky husitským válkám.

Renesanční kultura se k nám dostává ve spojitosti s humanismem, zaměřuje se na výchovu a vzdělání člověka, to se odráží v orientaci na šíření náboženských otázek. Autoři české literatury se snaží vyrovnat autorům jiných humanistických děl, setkáváme se s tím, že značná část autorů píše latinsky - univerzálnost, podceňování češtiny, její úpadek v době husitské.

Vedle latinsky píšících českých humanistů jsou zde i autoři píšící česky. Jejich tvorba je významnější pro český jazyk, usilují o jeho zdokonalení na základě jazyka latinského. Čeština se časem latině nejen vyrovnává, ale je užívána i v jiných zemích při sepisování právních listin (Uhry, Polsko). Pro další vývoj má toto období význam i z toho důvodu, že se humanistická čeština stává základem pro moderní češtinu. Josef Dobrovský na základě humanistické češtiny stanoví pravidla pro moderní češtinu.

A. Latinský humanismus

Od konce 15. století se autoři okruhu šlechtického i měšťanského věnují této literatuře. Zpočátku věrně napodobují cizí autory.

JAN Z RABŠTEJNA

Dialog

Dialog čtyř šlechticů o válce proti Jiřímu z Poděbrad. Zabývá se politickými a náboženskými problémy v době vlády Jiřího z Poděbrad. Autor vyzývá k náboženské toleranci a všeobecné snášenlivosti mezi lidmi.

BOHUSLAV JASIŠTEJNSKÝ Z LOBKOVIC

(1460 - 1510)

Vzdělání získal v Itálii, původně uvažoval o církevní dráze a o úřadu ve světské moci. Byl básník, psal ódy, elegie, epigramy.

Satira o sv. Václavu

Dobový problém - otázka politického a mravního úpadku své doby

O položení Prahy a mravech jejích obyvatelů

Historie Prahy, popis jejího vzhledu, mravní otázka - náboženské i morální otázky. Autor kritizuje jednotlivé stavy.

Básnické listy

Měly formu dopisů, ale byly určeny veřejnosti

B. Český humanismus

VIKTORÍN KORNEL ZE VŠEHRD

(1460 - 1520)

Byl univerzitním profesorem na pražské univerzitě, později úředníkem zemské správy (místopísař zemských desek - nejvyšší správní dokument). Později byl této funkce zbaven, do konce svého života působil jako obhájce v právních sporech. Je považován za zakladatele českého humanismu.

O právech, soudech a deskách země České knihy devatery

Toto dílo má historický význam, popisuje soudní práva, a to nejen ve své době, ale zároveň připomíná i starší právní spisy.

VÁCLAV HÁJEK Z LIBOČAN

Kronika česká

kronika z r. 1541. Je to nejoblíbenější a nejčtenější kronika do 19. století. Má podstatný vliv na výklad českých dějin. Z hlediska historického nevěrohodná, zábavná, velmi volně nakládá s historickými fakty. Pozornost se obrací k cestopisům, to ukazuje na návaznost na středověk.

KRYŠTOF HARANT Z PLOŽIC A BEZDRUŽIC

Velice vzdělaný, výborný kreslíř, hudební skladatel, r. 1598 se vydal na cestu do Palestiny a Egypta

Cesta z království Českého do Benátek a odtud po moři do země svaté

(Cestopis z Benátek a Palestiny) Spis je zajímavý po stránce obsahové - zeměpisné údaje, údaje o vojenství, hospodářství, kultuře.

9. JEDNOTA BRATRSKÁ POD VLIVEM HUMANISMU

Jednota bratrská jako církevní organizace vzniká z bývalých čtenářů Chelčického díla a tito lidé se snaží jeho zásady převést do skutečného života. Tato organizace vzniká po r. 1458 jako součást kališnictví a postupem doby se osamostatňuje. Již od počátku existence se v tomto hnutí objevují dva protikladné směry. První z těchto směrů odmítá vzdělání, které překračuje rámec Bible, protože uznává názor, že pravda je jen to, co je v Bibli. Proti tomuto směru se staví směr druhý, který zdůrazňuje význam vzdělání, a to jako prostředku, který vede z pochopení Bible, tak i prostředku, který bude dále šířit myšlenky tohoto hnutí. Tento druhý směr nakonec v Jednotě bratrské vítězí, požadavek vzdělanosti je realizován. Zakládají církevní školy. Umožňují svým členům studovat univerzitu. Většina z nich nestudovala v Praze.

JAN BLAHOSLAV

(1523 - 1571)

Narozen v Přerově, příslušníkem Jednoty bratrské. Vzdělával se na zahraničních univerzitách, po návratu do Čech krátce působil na škole Jednoty bratrské. Veškerá jeho činnost je spojena s potřebami Jednoty. Je autorem celé řady významných spisů.

Filipika proti misomusům

(nepřátelé múz) Spis je namířen hlavně proti odpůrcům vzdělanosti v samotné Jednotě. Je zde zdůrazněn význam vzdělání pro křesťana, pro šíření víry a pro jeho cestu ke spáse.

Musica

Poučení o hudbě (stupnice, intervaly). Otázky komponování, tvorba duchovní hudby

pro potřeby Jednoty.

Gramatika česká

Není zcela původní. V první části přejímá starší českou gramatiku od jiných českých autorů a předává svá pojednání. Shrnuje pravidla pro psaní v ČJ. Kniha je brána jako jakási norma, podle které se řídí další vydávané knihy.

Překlad Nového zákona. V této době nejdokonalejší překlad. Autor vychází z řeckého originálu a doplňuje ho latinskými překlady. Tento překlad se stal součástí Bible Kralické, kterou vydává Jednota bratrská v šesti dílech.

Prvních pět dílů obsahuje překlad Starého zákona z hebrejského originálu - Blahoslavův překlad, je psán nejdokonalejší češtinou své doby. V díle se spojuje humanismus s českou reformací. Blahoslavův jazyk je díky své dokonalosti brán za vzor u jeho pokračovatelů.


zpět na seznam otázek