2. Vývoj staré české literatury od nejstarších dob do konce 14. století

1. CHARAKTERISTIKA ROMÁNSKÉHO A GOTICKÉHO OBDOBÍ

Od 10. století se začíná v Čechách vytvářet silný feudální Přemyslovský stát, země prochází celou řadou změn - sociálních, politických i hospodářských. Do konce 11. století jsou všechny staré formy nahrazeny novými, s těmito změnami souvisí vývoj staroslověnštiny a latiny na našem území. Po rozpadu VM říše se jedno ze středisek staroslověnské vzdělanosti rozvíjí v Českých zemích a soupeří s latinou. Na konci 11. století je staroslověnština vytlačena a na více než 150 let se jediným kulturním jazykem stává latina. Pro rozvoj křesťanství má velký význam zřízení biskupství v Praze roku 973, tím je dána i politická nezávislost Českých zemí a vede to k posílení významu kněžstva. Feudálové se stávají významným kulturním činitelem v literární oblasti až ve 12. století.

Nová vývojová etapa přichází na počátku 13. století za vlády Přemysla Otakara I., který zakládá silný významný stát a s rozvojem politického významu nabývají české země i kulturního významu. to se projeví i v oblasti literatury tím, že je zesvětšťována, takže opouští oblast náboženskou a dotýká se i problémů života feudálů.

Na konci 13. století se pod vlivem němčiny začíná uplatňovat i čeština.

2. LATINSKÁ A STAROSLOVĚNSKÁ LITERATURA V ČECHÁCH

A.Latinské písemnictví

Od 10. století slouží k náboženským a kulturním účelům v našich zemích latina a do 13. století má převážně náboženský charakter. Zpočátku se latina užívá k opisům náboženských spisů sloužících ke křesťanským obřadům. Postupem doby jsou to nejdříve díla původní a do konce 11. století zpracovává latina stejné náměty jako literatura staroslověnská = životy světců, legendy k postavě sv. Václava a sv. Ludmily. Vedle těchto námětů se začínají objevovat 1. kronikářské práce, pokusy o liturgické = náboženské drama, o duchovní lyriku. Latiny se též běžně užívá i v oblasti administrativní.

Legendy:

Život a umučení sv. Václava

Legenda o sv. Václavu

Život a umučení sv. Václava a sv. Ludmily, báby jeho = Kristiánova legenda

Nejstarší opis je z roku 1320, má největší uměleckou úroveň, je srovnatelná s díly, která vznikala v zahraničí. Odlišuje se tím, že projevuje zájem o počátky vzniku českého státu a zároveň se zmiňuje o staroslověnské vzdělanosti, kterou ostatní legendy úmyslně zamlčují

Kosmova kronika - Chronika Bohemorum

Je psána latinsky a je to česká kronika. Autor se narodil v 11. století, dosáhl vysokého vzdělání. Studoval v Praze i na universitách v zahraničí. Toku 1099 byl vysvěcen na kněze. 1120 se stává děkanem pražské kapituly a roku 1125 umírá.

Kronika se skládá ze tří knih:

1. část byla dokončena roku 1122 - zachycuje události od nejstarších dob až do roku 1038 do smrti knížete Jaromíra.

Je založena na bájích a pověstech z dob pohanských - před příchodem křesťanství do českých zemí. Autor příběhy zapisuje z vypravování lidí - co se ústně tradovalo.

2. část - zachycuje období do roku 1092. Autor využívá svědectví pamětníků jednotlivých událostí a dál odděluje to, co je věrohodné od toho, co bude asi vymyšleno.

3. část - události do roku 1125, tedy do smrti autora. Je psána na základě přímého Kosmova pozorování událostí.

Díky tomuto rozdělení kroniky a přístupu k historii může sloužit jako důležitý pramen k poznání minulosti. Z politického hlediska kronika podporuje ústřední silnou vládu, která zaručuje celistvost státu. Oslavuje přemyslovský rod, aby zdůraznil právo tohoto rodu na vedoucí postavení. Podporuje latinskou liturgii - křesťanství se tak šíří ze dvou center. Autor líčí pověsti velmi stručně, protože o nich neměl příliš informací. O několik století později rozvádí kronikáři tyto příběhy do podrobností. Autor též celou řadu věcí posuzuje s humorem a s ironií. Např. Přemysl Oráč, Dívčí válka. Kronika je psána prózou, jsou zde dialogy jednotlivých postav, citáty. Autor cituje i antické autory. Některé části kroniky jsou však veršovány. Je určena vzdělanému publiku, znalému latiny a antické literatury.

Ačkoli má dílo celou řadu pokračovatelů, žádný z těchto kronikářů již svým literárním nadáním a rozhledem nedosahuje Kosmovi úrovně. Kosmovou kronikou dosahuje latinská tvorba v oblasti světské určitého vrcholu.

B. Staroslověnské písemnictví

Z doby Přemyslovců jsou nejvýznamnější skladby o životě českých světců - sv. Václava, sv. Ludmily a sv. Vojtěcha. Spisy mají podobu legendy. Legenda chce vzbudit úctu k oslavované postavě, proto v ní nejde o zobrazení skutečných vlastností této postavy, ale jedná se o zidealizované zobrazení, zpravidla nemá přímý vztah k době života této postavy, spíše je význam legend nadčasový. Legendy mají náboženský charakter.Předčítání těchto legend bylo prostředkem uctívání této postavy, má i praktické cíle, hlavně výchovný cíl pro věřící, obranný charakter = hájí dílo této postavy. Centrem staroslověnské vzdělanosti se stává Sázavský klášter, který byl založen roku 1032. Až do konce 11. století s různými přestávkami plní funkci centra. Staroslověnské texty přináší do českého prostředí celou řadu znaků z východního křesťanství, díky kontaktům s Byzantskou říší. Po stránce jazykové postupně pronikají do staroslověnštiny slova českého původu = bohemismy. Od počátku svého trvání toto písemnictví soupeří s latinou a ke konci 11. století jsou vyhnáni mniši ze Sázavského kláštera a písemnictví zaniká.

Legendy:

Život sv. Václava - z poloviny 10. století

Život sv. Ludmily

Kánon ke cti sv. Václava - oslavná píseň

Postavy, které jsou oslavovány jsou z Přemyslovského rodu a tím se vedle náboženského cíle sleduje i upevnění postavení přemyslovského rodu. Legendy se zachovaly pouze v pozdějších opisech.

3. POČÁTKY LITERÁRNÍHO UŽITÍ ČEŠTINY

Počátky literárního užití češtiny se datují do 11. až počátku 12. století. V této době nejde o ucelené texty, jedná se o jednotlivá slova, která se dostávají do latinských textů.

bohemismy - jsou to vlastní i místní jména

glosa - poznámka, která je vepsána do původního textu, slouží jako poznámka k překladu z latinského textu. Glosy se ale někdy nevztahují k textu a mají úplně vzdálený význam. Např. poznámky, které byly vepsány do chorální knihy Svatojiřského kláštera.

1. česká věta - je z roku 1057. V zakládací listině Litoměřické kapituly. V této větě se připomínají jména dárců pozemků a nevolníků.

Určitě již od počátku křesťanství musely existovat překlady nejdůležitějších křesťanských modliteb. Ze 13. století - Věřím v Boha, Otče náš, Zdrávas královno, překlad Desatera, překlady evangeliářů a žaltářů (duchovní písně).

- s oblastí modliteb jsou spojeny písně psané v českém jazyce:

Hospodine, pomiluj ny - Vznik skladby je datován na 1. polovinu 11. století, zmínka o ní je i v Kosmově kronice, autor neuvádí název této skladby, ale lze to předpokládat. Nejstarší překlad je z roku 1248. Píseň má 8 veršů. Vedle slov z češtiny užívá i výrazů ze staroslověnštiny.

Ostravská píseň - Další duchovní skladba, pochází z Ostravského kláštera. Podle počátečních veršů se také někdy nazývá Slovo do světa stvorenie. Báseň je oslavou Ježíše Krista - vykupitele. Má 16 veršů. Období je spojeno s románským stylem.

Svatý Václave - také duchovní píseň, která se obrací ke sv. Václavu, českému světci, s žádostí, aby se přimluvil za věřící.

4. LITERATURA ROZVITÉHO FEUDALISMU A DOBY VLÁDY KARLA IV.

Toto období se člení do dvou částí

A. počátky laicizace a zčeštění literatury - od poloviny 13. století do 40. let 14. století

B. vrchol feudální kultury a úsilí o demokratizaci literatury - 14. a 15. století

Nové období vývoje české literatury nastává koncem 13. století, kdy se začíná rozvíjet česky psaná literatura. Podmínky pro rozvoj národní literatury se vetvořily již ve 30. letech 13. století, kdy dosavadní raný feudalismus je vystřídán feudalismem vrcholným. Tato změna je provázena gotickým stylem. Období lze rozdělit na 2 části. Hranicí jsou 40. léta 14.století, kdy na český trůn nastupuje Karel IV.. Už v době vlády tohoto panovníka se začíná projevovat krize feudalismu spjatá s krizí církevní. Krize přerůstá v husitské hnutí.

V první části (do 40. let 14. století) jde o vytvoření národní literatury a od poloviny 14. století o demokratizaci této kultury, proto kultura zasahuje i do měšťanských vrstev

A. Počátky laicizace a zčeštění literatury

Ve druhé polovině 13. století přestává mít česká literatura okrajový význam, začíná se zvětšovat její vliv. V této době se literaturou začíná zabývat i šlechta. Tím se rozšiřuje okruh uživatelů literatury. Důvod k tomuto zájmu o literaturu ze strany feudálů je dán změnou podmínek života 13. a 14. století. Šlechtic už nevystačí s tím, aby svoji vojenskou silou prosazoval svoji vůli, ale musí vstupovat do politiky a k tomu potřebuje vzdělání. Šlechtě začínají konkurovat města v politickém vlivu a nadálé trvají spory mezi šlechtou a králem. Ve vzdělání a literatuře je možno nalézt prostředek na prosazení zájmů.

Dříve než rozvoj česky psané literatury se uplatňuje rozvoj německy psané literatury, a tím se vytváří znovu další tlak na české feudály, protože němčina hájí zájmy Německa a česká šlechta potřebuje hájit své zájmy. Vedle náboženských témat se začíná objevovat světská rytířská epika, např. Alexandreida - skladba obnovující tradice rytířství, mimo to jsou to kroniky - počátek 14. století - 1. česky psaná kronika - Dalimilova kronika.

Světské písně

Rytířská milostná poezie.

Václav IV. si uvědomoval význam vzdělanosti pro stát a za své vlády se pokusil založit universitu v Praze, ale nepodařilo se mu to - až Karel IV. –

KARLOVA UNIVERSITA 1348.

Alexandreida

Česky psaná epická veršovaná skladba. Vznikla ve 13. - 14. století. Není zachována v původním stavu. Z původních 8 000 - 9 000 veršů se zachovala asi jen jedna třetina.

Zpracovává oblíbený námět - životní osudy makedonského krále Alexandra Velikého (323 - 356). V této Alexandreidě je panovník líčen jako feudál, vypráví se o tom, jak Alexandr postupně rozšiřuje svoji říši a to nejen v Evropě, ale i v Africe a Asii (část Indie). Jeho vítězné tažení končí v Babylónii, kdy byl otráven. Česky psaná Alexandreida zapojuje českou literaturu do kontextu evropské literatury, zpracovává téma, které bylo zpracováno i v anglické, španělské, francouzské, perské, egyptské aj. literatuře. Autor vycházel z německé předlohy, nejedná se o překlad, ale o vytvoření nového díla na motivy předlohy. Celý příběh autor umisťuje do českého prostředí - do kontextu českých politických událostí, nechává zde vystupovat i postavy s českými jmény. Vypouští z tohoto důvodu náměty z řecké mytologie, omezuje statické popisy - nedějové = typické pro latinu, a nahrazuje je popisy dějovými. Skladba je spjata s politikou, protože odráží politické cíle tehdejší české šlechty. I samotný Alexandr je vylíčen jako vzor dokonalého českého panovníka, i jeho nejbližší vojenská družina je chápána jako vzor české šlechty a celá řada válečných událostí přímo souvisí s válkami v době vlády posledních přemyslovců. Z politického hlediska je nejvýznamnější část zvaná RADY ARISTOTELOVY. V této části po vzoru německé předlohy antický filosof Aristoteles, vychovatel krále Alexandra dává rady jak správně má tento panovník vládnout. V těchto radách se objevuje i protiněmecké zaměření a zdůraznění významu českého, rady jak správně vládnout ve shodě s cíly šlechty. Autor je neznámý, což je ve středověku běžné, můžeme si domyslet, ke které skupině společnosti patřil - k nejvyšší šlechtě, nebo byl ve službách šlechty.

Dalimilova kronika - Kronika tak řečeného Dalimila

První česky psaná kronika, ve verších, vznikla v letech 1308 - 1314 a ve 106 kapitolách vypráví české dějiny od příchodu Čechů až po nástup Jana Lucemburského na český trůn - 1311. Je zde popsán zánik Babylonské věže a vytvoření národů. Autor této knihy líčením mnoha událostí vychází z Kosmovy kroniky, ale některé části mnohem víc rozpracovává - zabývá se i staroslověnskou vzdělaností a něco zase zpracovává na základě vlastní fantazie. Skutečný historický význam mají ty kapitoly, které vychází z vlastní autorovy zkušenosti - líčení událostí od doby braniborské 1279 - 1283. Označení Dalimilova kronika pochází až ze 17. století v důsledku omylu. Je to dílo anonymní. Z politických názorů obsažených v tomto díle můžeme předpokládat, že autorem byl někdo z drobnější české šlechty. Jsou zde i rysy nacionální, zdůrazňuje otázku boje české šlechty a českého prostředí proti německé šlechtě a jejímu prostředí. Dokladem je příběh Oldřich a Božena - Kníže Oldřich si totiž má vybrat nevěstu, ale žádná česká se mu nelíbí. Má možnost vzít si za ženu německou šlechtičnu, ale neučiní to, protože si uvědomuje, že tato Němka by si sebou přivedla německé dvořany, prosazovala by německé zájmy a děti by vychovávala v německém duchu. Proto se rozhodne vzít si za ženu dívku neurozeného původu - Boženu. Tento krok je autorem i okolím oceňován.

Zbraslavská kronika

1305 - 1338

Je psána latinsky. Původně psána na oslavu založení Zbraslavského kláštera a na oslavu jeho zakladatele Václava II.

Má tři části: 1. začíná dobou vlády Václava II. a založením kláštera

2. období vlády Jana Lucemburského

3. doba vlády markraběte Karla do roku 1338

Tato kronika má dva autory - zbraslavský opat OTTO a PETR ŽITAVSKÝ. Ani jeden z autorů nebyl českého původu, ale oba jsou mluvčími českých zájmů ( i když to jsou Němci), protože v českém království se cítí být Čechy.

Zbraslavský klášter je velmi častým místem pobytu krále Václava II. a centrem politiky. Král byl ve Zbraslavi i pochován.

B. Vrchol feudální kultury a úsilí o demokratizaci literatury

V době vlády Karla IV. začíná do literatury zasahovat i měšťanstvo - literatura se stává prostředníkem politických názorů měšťanstva. V literatuře trvají spory mezi šlechtou a králem, šlechtou a měšťany, církevními a světskými feudály a rozpory uvnitř skupin. Církevní feudálové = církev proti šlechtě, nižší versus vyšší šlechta, je nyní vyloučeno řešit spory zbraní a šlechtic se mění z rytíře v politika, diplomata. Rozvoj literatury souvisí s postavením Čech v době vlády Karla IV. Praha se stává centrem velké říše = nejdůležitějším městem střední Evropy. Z toho důvodu působí na české umění celá řada vlivů přicházejících z ciziny. Tyto vlivy zasahují šlechtické vrstvy - šlechta se stává zprostředkovatelem těchto vlivů. Významnou událostí je založení Pražské university - 1348. Praha se díky tomu stává centrem vědění tehdejší doby. Přichází celá řada universitních mistrů, ale i celá řada cizinců - studentů. Universita se zaslouží o rozvoj latinské literatury - odborné i zábavné literatury = studentská a žákovská poezie. Ale nepřímo působí na rozvoj česky psané literatury.

Důležitou oblastí je

? DRAMA

Navazuje na dramatickou tvorbu latinskou a bylo zaměřeno na náboženské cíle. Drama bylo zpracováno především výseky ze života Ježíšova, nejčastěji Ježíšova ukřižování a zmrtvýchvstání. Tyto hry byly součástí náboženského obřadu a uváděly se v době velikonoční - doba ukřižování a zmrtvýchvstání. Původně se jednalo o hry, v nichž vystupovali mniši, jeptišky, později jsou najímáni a do her se tak dostávají i náměty vzdálené Novému zákonu. Tyto světské prvky se pak natolik rozrůstají, že jsou vykázáni z církevního prostředí. Tak vzniká světské divadlo, které se hraje před kostelem nebo na tržištích. Z této doby je o první česky psané drama

Mastičkář

Vychází z velikonočních her. Ze hry o třech Mariích, o ženách, které se vydaly k Ježíšovu hrobu, aby balzamovaly mrtvé Ježíšovo tělo. Tyto ženy najdou prázdný hrob a uvěří v zmrtvýchvstání Ježíše. Tento příběh je založen na líčení příhod na středověkém tržišti. Hlavní postavou je prodavač zázračných mastí a léků, který se snaží přesvědčit zákazníky o zázračnosti svých léčiv, o výhodnosti nákupu. Ve spolupráci se svým společníkem Severínem vychvaluje svoje zboží a namístě ukazuje jejich zázračné účinky. Není zde náboženský rámec, celá hra dostává rozměr lidové zábavy a z tohoto důvodu, s přihlédnutím k publiku, jsou v textu vulgární slova, dvojznačné narážky - je to dílo určené pro nižší publikum. Kromě češtiny zde jsou i německé a latinské výrazy - běžně užívaná slova.

? SATIRA

Česky psané skladby se vztahují k tehdejším dobovým problémům a jsou založeny na venkovském prostředí. Mají zábavný charakter. Hrdinové jsou zesměšňováni. Hranice kritiky ale končí stavem měšťanským.

Hradecký rukopis

Nazván podle místa založení, má tři části:

1. Sedm satir o radních pánech - konšelích a řemeslnících = Je o tom, jak řemeslníci šidí zákazníky. Konšelé schvalují zase jen to, co jim něco vynese.

2. Desatero kazanie božie = je též satirou. Jsou zde uváděna přikázání a u každého je ukázáno, jak jednotlivé stavy překračují jednotlivá přikázání.

3. Bajka o lišce a džbánu = (bajka - kritika lidských vlastností). Vypráví o tom, jak se liška rozzlobí na džbán a ve vzteku se rozhodne, že ho utopí. Hněv jí zastíní rozumné uvažování. Aby ho mohla potopit do studně přiváže si džbán na ocas. Ponoří ho do vody a raduje se, jak se džbán plní vodou, když se ale džbán naplní je tak těžký, že ji to stáhne do vody a ona se utopí.

Podkoní a žák

Satira, vznikla roku 1398. Podkoní a žák, tyto dvě postavy představují určité společenské skupiny. Podkoní vychvaluje svůj společenský stav a vysmívá se studentovi, který je rozedraný a hladový. Ten však namítá, že až vystuduje, bude pánem a bude mít služebníky. Příběh je umístěn do středověké krčmy. V průběhu sporu se ukazuje, že oba jsou stejní chudáci. Jejich stavovská čest jem nedovolí přiznat, jak to doopravdy je. Když dojdou slovní argumenty, strhne se rvačka, nastupuje násilí. V této chvíli autor opouští krčmu, takže se čtenář nedoví, kdo byl silnější, a to je záměr autora. Protože každý měl pravdu, ale ne úplnou, tak ani rvačka nemůže dopadnout jinak.

? EPIKA

Zaměřuje se na zpracování náboženských témat. Nejdůležitějším útvarem jsou legendy. V důsledku mezinárodního postavení křesťanství, postavení českých zemí se zpracovávají legendy o cizích světcích - sv. Jiří, sv. Markéta, sv. Dorota, ale i o českých světcích - sv. Prokop, sv. Anežka.

Legenda o svaté Dorotě

Příběh je typickým příběhem zpracovaným ve formě legendy. Vypráví o křesťanské dívce Dorotě, která odmítne sňatek s pohanským knížetem, protože se zaslíbila Ježíšovy. Kníže se jí snaží donutit k sňatku násilím. Dívka je uvězněna, mučena a nakonec usmrcena.Význam spočívá v setrvání ve víře i přes tělesné trýznění a smrt.

Svatá Kateřina

Příběh o boji mezi křesťanstvím a pohanstvím. Kateřina byla dcerou pohanského krále. Ten ji chtěl provdat za ženicha nejbohatšího, nejkrásnějšího a nejučenějšího. Od jednoho poutníka se Kateřina dozví o Ježíši Kristovi, uvěří v něj a zjistí, že není ženicha nad něj. Na námluvy přichází i syn bohatého a mocného císaře. Je odmítnut a císař se rozhněvá, vyšle ke Kateřině padesát nejučenějších pohanských mistrů, aby ji předčili v chytrosti a přesvědčili ji o své víře. Kateřina však všechny předčí a obrátí je na víru v Ježíše. Císař ve zlosti nechá tyto učence mučit a popraví je. Kateřinu uvězní a mučí ji. Tehdy Kateřina přivede na víru i manželku císaře a jednoho z pohanských rytířů. Nakonec je popravena a tehdy její tělo vynesou andělé na horu Sinaj. U jejího hrobu od té doby prýští zázračný olej, který uzdravuje nemocné.

Legenda o svatém Prokopu

český světec. Byl mnichem Sázavského kláštera a byl představitelem staroslověnské vzdělanosti. Když zanikl Sázavský klášter, nahradili je němci s latinou. Po určité době se staroslověnská vzdělanost znovu v tomto klášteře obnovila. To se spojuje s postavou sv. Prokopa, který se v tomto klášteře zjevil a němce svojí berlou vyhnal. Legenda má národní význam - vlastenectví.

Vedle epiky, kde se řeší náboženské problémy, existovala i epika světská. Zahrnuje rytířské romány, překládané do češtiny z německých předloh. Zdůrazňují se v nich rytířské ctnosti, statečnost, odvaha, síla a věrnost k panovníkovi a k lásce.

Příběh o Trystanovi a Izoldě

Hlavní postavou je rytíř Trystan, jeden z rytířů krále Artuše. Prožívá mnoho dobrodružství a má pro svého strýce přivést krásnou Izoldu. Strýc je starý, postrádá rytířské ctnosti a aby se do něj mohla Izolda zamilovat, je jí na cestě dán kouzelný nápoj - pouto mezi těmi, kdo se nápoje napijí. Omylem se napijí Trystan a Izolda a vytvoří se mezi nimi nezrušitelné pouto. Trystan ale ví, že musí splnit svůj úkol, že ji musí dovést strýci. Po splnění úkolu odjíždí, aby zapomněl. Hledá zapomnění v lásce k jiným ženám, ale marně. V jednom boji je raněn otrávených kopím a ví, že pouze krátké setkání s Izoldou ho může vyléčit. Izolda za ním přijíždí, ale v důsledku lsti přijede pozdě. On zemře a ona žalem umírá na jeho hrobě také.

Další: Vévoda Arnošt, Veliká růžová zahrada, Malá růžová zahrada

? DIDAKTICKÉ SKLADBY

= výchovné. Jsou to bajky, ale nejsou původní, jsou zpracovávané podle předloh z antiky (Ezop)

Nová rada

Vznik ve 14. století. Autorem je Smil Flaška z Pardubic. Zvířata s lidskými vlastnostmi. Králem zvířat je lev a ten svolá sněm, na který sezve ostatní zvířata a ta mu mají poradit jak vládnout. 44 zvířat se vystřídá a každé mu radí podle svého. Symbol lva = český král = Přemyslovci mají ve znaku lva, Lucemburkové taky.

Škadleček

Skladba zábavného charakteru. Psáno prózou. v příběhu se milenec (sám autor) hádá s neštěstím, které mu prý zavinilo, že jeho milá zradila jeho lásku a provdala se za jiného. Je zde užito mnoha citátů, přísloví, bajek.

? SVĚTSKÁ LYRIKA

Je původně psána latinsky, pak makarónsky = část latinou část česky, dále již jen česky. Autoři byli vzdělaní lidé, protože znali latinu. Písně mají milostný charakter a vypovídají o nešťastné lásce

Satirické básně kritizují společenské poměry, dále existují tzv. Pijácké básně - k popíjení vína.

Závišova píseň - báseň o touze po milované ženě, lásce, která je ztracena.

Dřevo se listem odieva - milostná píseň, touha po milované dívce, smutný obsah

Ztratilať jsem milého

? NAUKOVÉ PÍSEMNICTVÍ

Dějepisné knihy, spisy právnické, cestopisné, slovníky, nábožensko-vzdělávací literatura

Životopis Karla IV. - Vita Caroli

Psáno latinsky. Autorství je připisováno samotnému Karlovy IV., ale není to jisté. Podává obraz zbožného panovníka, milovníka vlasti, rázného panovníka. Toto dílo patří k latinské historické literatuře

Kronika česká

Latinská historická literatura. Autorem je Přibík Pulkava z Radenína. Zachycuje historické události od stavby Babylonské věže do smrti královny Elišky Přemyslovny. Autor vychází i ze starších českých kronik, ale ve srovnání s nimi je tato kronika velmi nepřesná, nedosahuje jejich úrovně.

? PRÁVNICKÁ LITERATURA

Majestát Karlův

- psáno v latině. Slovník trestního, státního i soukromého práva. Měl být závazný pro země koruny české, ale kvůli odporu šlechty byl odvolán.

? CESTOPISY

Cesty Jana Mandevilly

Autor nepopisuje své zkušenosti, ale informace sbírá z jiných cestopisů, kronik, ale i ze zábavné literatury. Popisuje různé obludy. Toto dílo patřilo k nejoblíbenějším a oproti skutečným cestopisům byl jako cestopis brán.

Milion

Autorem je Benátčan MARCO POLO - pochází z kupecké rodiny, podnikl cestu na východ přes Středozemní moře až do Číny (polovina 13. století). Podle skutečnosti popisuje přírodu, líčí zeměpisné údaje, národopisné údaje. Název knihy vznikl až dodatečně - dvě vysvětlení - buď podle množství informací nebo hanlivé označení kvůli nedůvěře v tyto informace

? PRÓZA NÁBOŽENSKÁ A VZDĚLÁVACÍ

znam pro dobu husitskou. Koncem 14. století byl dokončen překlad celé Bible, nejprve byli překládány Žalmy, Knihy proroku a pak Mojžíšovy knihy. V době vlády Karla IV. se začíná projevovat úpadek církve a objevují se snahy reformovat církev od základu. Cílem bylo, aby víra tvořila součást života a nevzdalovala se věřícím, sám Karel IV. podporoval reformu, a proto do českých zemí zval reformní kazatele, aby se svým učením seznamovali universitní mistry.


zpět na seznam otázek