15. Realismus v literatuře

1. CHARAKTERISTIKA REALISMU

Z latinského slova realis = věcný, skutečný. Realismus je směr, který se začíná uplatňovat v literatuře již v 18. století, ale k jeho rozvoji dochází až v 19. století. Je založen na snaze zobrazovat okolní svět ve skutečné podobě tak, aby byly dodrženy všechny místní, časové i společenské souvislosti. Rozvíjí se spolu s romantismem ovšem na rozdíl od citovosti v romantismu, zdůrazňuje racionální, rozumovou stránku.

Po první fázi realismu se vytváří i teorie realismu, stanoví se základní požadavky tohoto směru:

® pravdivost zobrazení - co nejvěrněji má umění zachycovat skutečnost, předmět nebo jev a zároveň předmět musí

zobrazit ve vztahu k okolí. Takže to, co představuje nepřesné zobrazení, není pravdivé ani krásné.

® historická věrnost - v realismu je základním požadavkem v zobrazování historická věrnost, pravdivé vylíčení minulosti.

® typičnost - autoři ve snaze pravdivě zachytit děj, obsazují postavy typické pro určité prostředí, období. Typizace se

projevuje při vytváření hrdiny. Hrdina realistického díla vzniká buď podle konkrétní, žijící postavy, nebo zpravidla tak, že autor si vybere několik skutečných osob žijících ve stejné době a místě a z nich vytvoří jednoho hrdinu. Typizuje se i prostředí. Autor přesně dodržuje prostředí, do kterého je děj posazen. V dílech, kde není prostředí dáno, se zdůrazňují typické, základní znaky.

® lidovost - lid je u románu jak hrdinou, tak i čtenářem. Protože realismus nepředpokládá vysoce vzdělaného čtenáře,

zdůrazňuje stránku srozumitelnosti.

® společenská angažovanost - zpravidla se autor snaží zaujmout stanovisko k problému. Odsuzuje to, co považuje za

nesprávné a vychvaluje to, co považuje naopak za morální.

Realismus se uměle rozděluje na popisný a kritický. Popisný realismus popisuje jev nebo příběh bez toho, aby se autor snažil zdůrazňovat angažovanost. Kritický realismus stránku angažovanosti zdůrazňuje a naznačuje možné řešení situace. Ve skutečnosti se však nikdy nedá určit o jaký realismus se jedná.

psychologie postavy - postupně se postava propracovává k realismu. Postavy se sledují v dlouhém období, k vývoji jejich psychologie je potřeba několik měsíců či let.

Román skoro vždy zachycuje delší období.

2. ANGLICKÝ REALISMUS

Vývoj anglického realismu je pochopitelný, dáme-li ho do srovnání s vývojem Anglie této doby. Prosadili se ideály buržoázní společnosti, a proto v Anglii převládá rozumový náhled na svět, který souvisí s praktickým životem. Anglický realismus má vliv na rozvoj tohoto směru v Evropě.

DANIEL DEFOE

(1660 - 1731)

předchůdce realismu

Robinson Crusoe

Napsal jej až v r. 1719 a jako základ pro tento román sloužilo autobiografické vyprávění námořníka A. Selkirka. Ten vzpomíná na život na pustém ostrově. Defoe tento námět upravuje, mění výrazně hrdinu i sled jednotlivých událostí a i celkové vyznění příběhu. Za hlavního hrdinu zvolí příslušníka anglického měšťanstva. Robinson je oslavou lidské činnosti a činorodosti. Typickým znakem hrdiny je to, že se neustálým opakováním činností dostává k dokonalosti.

CHARLES DICKENS

(1812 - 1870)

Hlavními hrdiny jeho děl jsou děti nebo mladí lidé, kteří se řízením osudu či z jiných příčin dostávají do prostředí nejnižších společenských vrstev v Anglii. Tito hrdinové se musejí sami probíjet životem. Důvod těchto námětů je v jeho vlastním životě. Jeho otec byl ve vězení a on musel pracovat v továrně. Zde se setkával s dětmi se stejným osudem.

Oliver Twist

Román z r. 1833, je to Dickensovo nejznámější dílo. Příběh nalezence, který vyrůstá v nalezinci. Zde o děti formálně pečují, o jejich morální výchovu, mají dětem vštípit mravní zásady. Většina institucí se projevuje opačně. Děti jsou chápány jako levná pracovní síla. Oliver uprchne ze zařízení, dostává se do Londýna. Zde se dostává do vrstev spodiny, získává nového pěstouna. Tento člověk vychovává z dětí zloděje, a potom žije z toho, co děti nakradou. Oliver je však silnou osobností, jeho vnitřní přesvědčení o mravnosti, cti a poctivosti ho zachrání před osudem takových dětí. Při jedné z akcí se postará o to, aby byl přistižen. Lidé, kteří ho najdou, ho neodevzdají policii, ale začnou se o něj starat. Stává se z něj mladý gentleman, který zdění obrovský majetek.

Malá Dorritka

David Copperfield

Tyto romány příliš nadšení ve své době nevyvolaly. Málo pochopení z řad středních a vyšších vrstev - nechtějí takovéto nepříjemné věci slyšet. Úspěch mu přinese až kniha úplně jiného charakteru:

Kronika Pickwickova klubu

Jedná se o knížku humorného charakteru. Má být idylickým obrázkem života v Anglii. Hlavní hrdina pan Pickwick putuje po Anglii a navštěvuje různá místa. Z měšťanských kruhů se dostává na dno společnosti, protože je na několik dnů odsouzen a dostává se do vězení. Román vyznívá optimisticky

3. FRANCOUZSKÁ LITERATURA

Ve francouzské literatuře se vedle sebe rozvíjí romantismus a realismus. Celá řada autorů píše zpočátku v duchu romantismu, a potom přechází k realismu. Důsledkem je i to, že v dílech realistických najdeme celou řadu romantických postojů.

HONORÉ DE BALZAC

(1799 - 1850)

Po studiu práv se rozhodl pro dráhu spisovatele a začal psát dobrodružné romány, ale bez velkých úspěchů. Byly neprodejné. Zadlužil se a začal svá díla vydávat sám. Díky tomu se zadlužil do konce svého života. Romány psal hlavně pro zaplacení dluhů.

Šuani

Román z r. 1829. Opouští rámec dobrodružné literatury. Přiklání se k historii Francie. Příběh z období před francouzskou revolucí. Zachycuje historické události v duchu realistického přístupu. Tento román je základem pro cyklus

Lidská komedie

Autor zde chce zachytit dějiny Francie, vývoj společnosti a mravů. Chce být "kronikářem mravů Francie". Nositelem konfliktů se stávají peníze jako základ nové morálky.

? Otec Goriot

Má znaky příznačné i pro ostatní romány tohoto cyklu. Hlavní hrdina je měšťan, který zbohatl v době revoluce, a to cestou spekulací s obilím. Má dvě dcery a ty jsou pro něj smyslem života, a pro jejich štěstí se spekulací dopouští. Jeho dcery jsou bohaté, ale nejsou urozené. K tomu, aby se mohly zařadit do společnosti, potřebují nalézt takové ženichy, kteří by byli urození. Takové ženichy nalézá otec Goriot svým dcerám. Dá jim velké věno, ale ještě mu cosi z majetku zbylo. Dcery za ním chodí a on jim pokaždé něco daruje. Pořád se uskromňuje a nakonec žije v penzionu pro chudé a jakmile nemá vůbec nic, tak dcery o něj ztratí zájem. Nakonec umírá mezi cizími lidmi a dcery nejdou ani na pohřeb, protože se stydí za neurozenost otce.

? Ztracené iluze

? Lesk a bída kurtizán

? Evženie Grandetová

Tento román vypráví příběh otce a dcery, kteří žijí v nuzných podmínkách. Starý Grandet je ztělesněním úskočnosti, záludnosti, spekuluje s majetkem. Spekuluje i s provdáním dcery, aby získal další majetek. Přitom utvrzuje dceru v tom, že si nemohou dovolit ani průměrné žití. Evženie se chce vzbouřit proti otci, ale láska k němu mu to nedovolí. Otec zemře a Evženie zjistí, že je nesmírně bohatá. Začne se chovat stejně jako její otec, nemá však komu peníze dát.

V tomto románu se objevuje naznačení naturalismu, který operuje s dědičností povah a charakterů.

GUSTAVE FLAUBERT

Je považován za předchůdce naturalismu.

Paní Bovaryová

Román. Je psán na základě skutečných událostí. Hrdinka se provdá za venkovského lékaře o několik let staršího. Byla vychovaná v klášteře, takže vstupuje do manželství bez zkušeností. Postupně, vedena iluzemi o velké lásce, se začne scházet s milenci. U všech vztahů zjistí, že byly jen chvilkovou záležitostí. Touha po vysněném vztahu je taková, že si vydržuje milence. Podepíše směnku, ale není schopna ji splácet. Spáchá sebevraždu.

Citová výchova

Jde o podobný příběh vnitřního rozčarování ze světa. Hrdinou je zde muž. Je zde vyobrazen rozpor mezi hodnotami, ke kterým se vychovává a skutečnými vztahy světa.

ROMAIN ROLLAND

Petr a Lucie

Novela z r. 1919. Není přímo líčena válka. Základním námětem je příběh lásky dvou mladých lidí. Láska končí smrtí obou milenců. Mladý muž - Petr - se seznamuje v době, kdy očekává povolávací rozkaz s dívkou Lucií. Oba si uvědomují, že na lásku nemají příliš času. Chtějí ji proto prožívat naplno a intenzivně - jsou bezprostřednější. Při jednom bombardování Paříže se společně schovají do kostela, který je zasažen. V jeho troskách oba umírají.

Dobrý člověk ještě žije

Román z r. 1919. Jen myšlenkově souvisí s 1. světovou válkou. Děj je umístěn do období náboženských válek ve Francii.

Hl. hrdinou je obyčejný člověk - řezbář Colas Bregnoge. Vyznačuje se životním optimismem. Je ztělesněním lidské aktivity. Zažije řadu tragických událostí, přijde o majetek a své blízké, ale stále si zachovává životní optimismus, který mu pomáhá žít.

HENRI BARBUSSE

Oheň

Román z r. 1916. Je neobvyklý svou formou - hl. hrdinou je vojenská jednotka. Vylíčení drobných příběhů jednotlivých členů jednotky. Román nelíčí hrdinské okamžiky, všímá si běžných všedních událostí na západní frontě - v tom je jeho působivost. Připomíná krutost a nesmyslnost války. Kapitola Podkop - jeden z vojáků se dobrovolně přihlásí na opravu zákopů. Při tom - když jeden zákop rozšiřuje - narazí na mrtvolu ženy zdravotnice, kterou tajně miloval. Odpor autora k válce souvisí s jeho levicovou pol. orientací. Je přesvědčen, že systém společnosti je nutno změnit revolucí. Odráží se to v myšlení jednotlivých hrdinů románu.

4. RUSKÁ LITERATURA

LEV NIKOLAJEVIČ TOLSTOJ

(1828 - 1910)

Vychází z francouzských vzorů. Vyšší vrstvy této doby v Rusku se snaží napodobovat život západní Evropy

Vojna a mír

Román zachycující ruskou společnost konce 18. století a počátku 19. století, období Napoleonských válek. Využívá celé řady skutečných událostí - vystupují zde autentické postavy a vedle toho se rozvíjí příběhy smyšlených hrdinů. Část se vztahuje i k našemu území = bitva u Slavkova. Z tohoto románu vyplývá odpor proti násilí, který je v autorovi zakořeněn. Navazuje názorově na Petra Chelčického a to v myšlence, že násilí je to poslední, co může člověk udělat. Člověk má žít v odříkání a sebezapření. Hlavní pozornost zaměřuje na nižší vrstvy společnosti, na sedláky. Toto dílo ovlivňuje pojetí historického románu u nás.

FJODOR MICHAJLOVIČ DOSTOJEVSKIJ

(1821 - 1881)

Také vychází z francouzské literatury

Zločin a trest

Ústřední myšlenkou je zodpovědnost člověka za svoje jednání. Pokud se dopustí člověk morálního přestupku, je to neomluvitelné a svůj klid může obnovit přijetím trestu. Příběh o studentovi Raskolnikovi, který se dostává do finančních potíží, a ty ohrožují jeho další společenský vzestup. Nedostatek financí mu brání v dokončení studia, na kterém je závislý jeho další život. Potřebuje tedy sehnat finance. Jednou cestou je oběť sestry, která by se vdala, a tím by získala peníze. Hledá jiné řešení a to nachází v možnosti vypůjčit si peníze na vysoký úrok od lichvářky. Navštíví ji, dojde k představě, že ona je zlem společnosti. Proto ji ji utluče sekerou i s její sestrou, která přijde náhodně na návštěvu. Potom jsou sledovány pocity hrdiny, který si teprve po činu uvědomí, co udělal. Není však žádný svědek a policie ho nemůže odhalit. Zamiluje se do mladé dívky, ale jeho čin mu brání v projevoávní citů, znesvětil by vztah lásky. To vede k rozdvojení osobnosti. Rozhodne se přijmout trest. Je odsouzen, poslán do vyhnanství, kam ho následuje jeho dívka.

5. AMERICKÁ LITERATURA

ERNEST HEMINGWAY

Sbohem armádo

Román z 1. světové války. Je z r. 1929. Líčí zde 1. světovou válku v Evropě z pohledu amerických vojáků (ve válce na straně Dohody).

V době 1. světové války působí jako dopisovatel. Řadu osobních zážitků vkládá do románu.

 

6. NĚMECKÁ LITERATURA

ERICH MARIA REMARQUE

Na západní frontě klid

Román z r. 1929. Nejslavnější román vztahující se k 1. světové válce. Někdy se označuje jako generační. Všímá si války z hlediska Němců, pěstovaného nacionalismu, až fanatismu, který vede třídu studentů k tomu, aby se přihlásila do armády. Válka pro ně znamená hrdinství a dobrodružství. Ve výcvikovém táboře zjistí, že armáda je hlavně dril. cílem výcviku je to, aby voják ztratil schopnost vlastního uvažování a stala se z něj manipulovatelná figura. Na hrdinovi Pavlovi je vylíčen průběh válečných událostí. Postupně ztrácí kamarády - jsou zabiti nebo zmrzačeni. Když se v závěru války dostává na čas domů, uvědomuje si, že až válka skončí, nebude se moci vrátit domů - nemá už žádné hodnoty. Pavel umírá v době, kdy se čeká na podepsání kapitulace a boje končí. Je jednou z posledních obětí.

Černý obelisk - román

Tři kamarádi - román

Ohlas Remarquova díla byl v Německu dost problematický. Už r. 1929 je napadán nacionálními politiky, že očerňuje hrdinství německých vojáků.Negativní hodnocení převládá i za fašismu. Nakonec musí Remarque emigrovat a 2. světovou válku stráví nejprve ve Francii a pak v USA. Další romány se týkají 2. světové války.

Vítězný oblouk - Román o německých vystěhovalcích ve Francii.

Noc v Lisabonu

Lion FEUCHTWANGER, Thomas MANN, Arnold ZWEIG - němečtí spisovatelé s podobným osudem jako Remarque. Patří ke světové literatuře.

7. REALISMUS V ČESKÉ LITERATUŘE

BOŽENA NĚMCOVÁ

(1820 - 1862)

Narodila se ve Vídni. Její původní jméno je Božena Panklová. Její otec sloužil u kněžny, která měla panství u České Skalice. Tam se také celá rodina přestěhovala do Ratibořic. V sedmnácti letech se provdala za Josefa Němce. Byl to vlastenec, a to mu činilo problémy při výkonu povolání. Byl často překládán z místa na místo - Domažlice, Liberec, Uhry). Božena Němcová ho opustila a s dětmi žila v Praze a v Litomyšli. Díky cestování se věnuje sběru lidové slovesnosti, všímá si místních zvyků, tradic. Tento zájem o lidovou tvorbu se projevuje v její tvorbě, využívá těchto vědomostí.

Babička

pokus o román, z r. 1855. dílo však zůstává v rovině povídky. Ústřední postavou je sama autorka v podobě Barunky. Němcová chtěla v tomto díle zachytit způsob života, zvyky z míst okolo České Skalice, z prostředí, kde vyrůstala.

Celé dílo je rozděleno na čtyři roční období. Využívá i vlastních vzpomínek, které podává v zidealizované podobě. Všímá si vztahu mezi poddanými a majiteli panství, který také líčí zidealizovaně, například kněžna má pochopení pro své poddané a pokud dojde k nějakým nespravedlnostem, snaží se je odstranit, babička vycházející jen z lidových moudrostí, radí kněžně, která je vzdělaná. Autorka vychází z lidového jazyka, snaží se sblížit jazyk umělecký a lidový.

Pohorská vesnice

Dílo z r. 1856. Povídka, která je zaobírá otázkou česko-slovenské vzájemnosti. Toto je dáno výběrem postav, do díla se promítá ideál sociální spravedlnosti, vzdělání.

V zámku a v podzámčí

Z r. 1856. Šlechta není líčena v ideální podobě. Celý příběh je založen na kontrastu. Zatímco na zámku si lidé žijí rozmařilým životem, v podzámčí je bída, v kraji řádí cholera. Majitelka není urozeného původu, titul si získala. Její neuroze- nost se promítá i celým dějem. Má strach z toho, že by mohla onemocnět. Proto i vykáže chudou, nemocnou vdovu ze zámku, chová se tvrdě k poddaným. Nakonec i ona onemocní cholerou. Během pobytu v nemocnici se s ní stane velká změna. A to díky přemítání o svém dosavadním způsobu života. Z rozmařilé paní se stává lidumilný člověk. Ve městě založí opatrovnu pro malé děti, nemocnici. Urozená paní si přestala hrát nesmyslně na panstvo a teprve potom měla radost ze života.

Chýše pod horami

Celý příběh je situován na Slovensko. Chyží se rozumí zemědělský statek, usedlost. Vyskytuje se zde konflikt zla a dobra, myšlenka slovanské vzájemnosti. Dobro nakonec zvítězí.

Chudí lidé

Spisovatelka kdysi bydlela v Podkrkonoší. Tam se setkala s mnohými lidmi a líčí jejich povahu. Říkala, že na světě je víc dobrých lidí než zlých. Dobré lidí je možné najít jak mezi chudými, tak i mezi bohatšími. Němcová bydlela u kupce, který patřil mezi dobré lidi. Seznámila se i s Jakubem Halinou, prostým chudým a sympatickým mužem. Ten se staral o svou nemocnou sestru, pomáhal dětem, starým lidem, nemocným bez nároku na odměnu. Většina obyvatel městečka ho měla za blázna a málokdo věděl, jaký je tento člověk skromný a šlechetný.

Dobrý člověk

Hlavní postavou je forman Hájek. Vozil zboží z Čech do Vídně. Často s sebou vozil i dívky z okolí, která jela do Vídně do služby. Jednou vezl i Madlenku, která utekla z domova, protože ji nutili do sňatku s mlynářem, kterého neměla ráda. Pracuje ve Vídni, není spokojená. Mlynář přijede do Vídně najít Madlenku, překvapí ji samotnou doma, přepadne ji. Zachrání ji forman Hájek, mlynář zahanben uteče. Forman se přizná k lásce, kterou v něm Madlenka vzbudila, za krátký čas mají svatbu.

Pan učitel

Z r. 1859. V tomto díle se vrací Němcová do svého dětství. V ideální podobě líčí tamního učitele. Učitel vypravuje o životě obyvatel v Čechách i v zahraničí, učí děti hrát na nástroje, bere je do přírody, pracuje s nimi na zahradě. Němcová zde nepřímo líčí období své školní docházky ve Chvalkovicích

Karla

Pojí se k oblasti Chodska. Líčí příběh ženy, která zažije válku, pozná utrpení. Po válce, kde stratila muže, se vrací domů i s malým děťátkem. To vyrůstá s dětmi Hanou a Petříkem. Děti vyrostou. Na masopust se Karla převleče za vojáka a v tomto obleku se líbí Haně. Ta jí to také cestou ze zábavy řekne. Druhý den již není Karla ve vsi. Teprve teď se ve vsi dovídají pravdu o Karle, že to je ve skutečnosti chlapec, ale Markytka, její matka, ze strachu, že by musel její syn na vojnu, radši ho oblékala do dívčích šatů a vydávala ho za děvče. Karel odejde do Prahy, přihlásí se na vojnu. Po čase se vrací domů, vezme si Hanu za ženu a stane se sedlákem.

Divá Bára

Obecnímu pastýři Bártovi zemřela žena. Za její dítě prý jí polednice podložila jiné dítě, proto říkali dítěti divá Bára. Byla nebojácná, smělá a silná, nebála se strašidel. Tyto vlastnosti získala z přírody, vyrůstala pod širým nebem u stáda, které pásl její otec. Lidé ji neměli rádi, srdce měla dobré. Její kamarádkou byla farářova neteř Elška. Matka vybrala Elšce ženicha. Byl jím obstarožní správce, jenž docházel na faru na návštěvu. Bára si umínila, že Elšku zbaví nemilého nápadníka. Když se jednou vracel v noci z fary domů, vystoupilo proti němu z lesa strašidlo a hrozilo mu smrtí, nepřestane-li chodit na faru na námluvy. Správce omdlel, kostelník, který šel s ním, strachy utekl. Když přišel s lidmi ze vsi, aby chytili strašidlo, to jim uniklo. Našli po něm jen plachetku a sukni. Podle toho poznali, že strašidlem byla Bára. Za trest měla strávit noc v umrlčí komoře. Bára se nebála. Časně ráno šel okolo myslivec, kterému se Bára už dávno líbila, vešel do márnice a požádal Báru, aby byla jeho ženou. Elška si mohla nakonec vzít ženicha, kterého chtěla.

KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ

(1821 - 1856)

Narodil se v Borové u Přibyslavi. Rodiče se přestěhovali do Německého Brodu, nyní Havlíčkova. Tam vystudoval gymnázium, a potom se rozhodl pro studium filosofie, ale po roce byl ze studia vyloučen. Po vyloučení zůstává v Praze, chce dál studovat. Přijímá místo vychovatele v Rusku. S cestou tam je původně spjato slovanské nadšení. Po roce se vrací zpátky do Prahy. Před cestou do Ruska uzavírá smlouvu s novinami, že bude zasílat reportáže. Po prvních článcích velmi optimistického vyznění přechází k velmi tvrdé kritice, a proto jeho příspěvky již nejsou ani vydávány. Po návratu řídí vydávání pražských novin. V době revoluce v r. 1848 se Borovský zapojuje do politické činnosti, je zvolen i jako poslanec říšského sněmu, snaží se spolu s ostatními českými politiky prosadit změnu monarchie v konstituční.

V tomto roce zakládá své vlastní noviny - deník Národní noviny. Ty jsou vydávány do roku 1850, kdy jsou z úřední moci zastaveny. Přestěhoval se do Kutné Hory, kde vydává podobný časopis Slovan. Díky článku v časopise se dostává do sporu se státní mocí a sám se rozhodne zastavit vydávání novin. Několikrát se dostává před soud, ale všechny spory končí v jeho prospěch. V prosince r. 1851 byl zatčen v Německém Brodě a deportován do Brixenu v Tyrolských Alpách. Může se zde svobodně pohybovat a psát, ale nesmí místo opustit. Za čas se k němu přestěhuje i jeho rodina. Obrací se na vídeňskou vládu a po čtyřech letech je omilostněn a je mu umožněn návrat do Čech. Vrací se s podlomeným zdravím, umírá na tuberkulózu.

Většina jeho děl vznikla za pobytu v Brixenu. Obsahují různé postřehy a výklady vztahující se k náboženství a politice.

Křest sv. Vladimíra

Kritizuje zneužívání náboženství pro cíle absolutistické moci. Děj příběhu se vrací do ruské historie, převzat z Nestorovy kroniky. Váže se k události, kdy car Vladimír začal prosazovat křesťanství v Rusku. Car Vladimír podle básně pošle pohanskému bohu Perunovi svého služebníka se vzkazem, aby hřměl na oslavu jeho svátku místo kanonády. Perun odmítne, car ho uvězní. Perun je souzen, měl by být oběšen, ale protože jde o boha, je mu trest změněn - je vláčen spřežením koní po ulicích města a potom je utopen v Dněstru. Lidé tím ztratili boha, nemají se čeho bát, začínají hřešit. Přijímají křesťanství jako nové náboženství. Slouží jako nástroj k udržení moci.

Tyrolské elegie

Dílo se zaobírá Havlíčkovou deportací do Brixenu. Je zde vylíčeno jeho zatčení, které probíhá v noci. Potom je líčena cesta až do Brixenu. Při těchto situacích se autor vyslovuje k politickým poměrům v tehdejší monarchii, kritizuje absolutismus a bachovský policejní systém. Všechno je líčeno s humorem a ironií, někde se objevují i dvojsmyslnné narážky. Toto dílo vychází až v sedmdesátých letech, po autorově smrti.

Král Lávra

Námětem je staroirská pohádka o ušatém králi. Základ však pochází již z řecké mytologie. Havlíček zachovává děj v daleké zemi, ale spojuje ho s domácím prostředím. V básni nechává vystupovat české muzikanty, kteří v cizí zemi hrají na královské slavnosti. Pohádka vypráví o králi, který je spravedlivý a oblíbený, ale když se jednou za rok nechá oholit a ostříhat, pokaždé holič za tuto službu zaplatí životem. Každý rok mezi holiči probíhá losování. Los padne na Kukulína, mladého muže, který žije se svojí matkou, vdovou. Jeho otec zahynul v královských službách. Kukulín panovníka oholí a ostříhá a přitom zjistí, že král skrývá oslí uši. Poté je vydán katu, ale jeho matka krále uprosí, král rozsudek zruší a Kukulína udělá dvorním holičem pod slibem, že udrží tajemství. Kukulín je šťastný, ale po čase ho začne trápit tajemství, které nesmí prozradit. Jde a pošeptá ho do vykotlané vrby. Přicházejí muzikanti a jeden ztratí kolíček od basy. Uřízne si proto nový z vrby, do které Kukulín pošeptal tajemství. Na bále basa sama začne hrát o tom, že král Lávra má oslí uši. Nakonec je z dlouhých uší udělána přednost, znak královského majestátu. Je zde ukázáno, že ze záporných vlastností se mnohdy dělají přednosti. Nezáleží na tom, jak panovník vypadá, ale na tom, jaký má vztah k poddaným.

Obrazy z Rus - Vydání jeho reportáží z Ruska

Borovský je také významným překladatelem - ruská literatura (Gogol), francouzská literatura (Voltaire). Píše i tzv epigramy - krátké básně, v úvodu je naznačena situace a v závěru je satirické poučení. Věnuje epigramy kritice poměrů v Rakousku, další okruh je věnován církvi, vlasti - venkovský život.

MÁJOVCI

Začíná se orientovat na soudobé problémy. Básníci začínají hledat vzory nejen v tradiční české literatuře, ale obracejí pozornost i na lit. světovou. Tím se vytrácí historický námět a i myšlenky slovanského cítění. Z autorů národních se stávají tzv. kosmopolité (světoobčané). Chápou celou kulturu jako majetek lidstva. Tyto zásady začínají prosazovat tzv. MÁJOVCI - své jméno odvozují od almanachu Máj. Toto sdružení mladých autorů vydává r. 1858 almanach Máj - reprezentativní soubor, který má ilustrovat nějaké kulturní snažení. Představovali tvorbu a program cíle skupiny spisovatelů.

Publikují zde i starší autoři - B. NĚMCOVÁ, J. V. FRIČ, a

mladí autoři - V. HÁLEK, Adolf HEYDUK, J. NERUDA, K. SVĚTLÁ.

Almanach vychází v květnu (máji) - název Máj. Na titulní straně je jedna z domělých podobizen K. H. Máchy a tito mladí autoři se hlásík Máchovi jako ke vzoru, hlásí se k Máji, který byl nepochopen, ale zároveň překonal hranici českého prostředí. Ve svém programu zdůrazňují orientaci na evropskou západní lit. Sice přitom neodmítají domácí literární tradici, ale chápou ji v duchu kosmopolitismu. Po vzoru německé lit. požadují, aby byla literaturou demokratickou, aby byla určena nejširším vrstvám. Dále zdůrazňují to, že literatura by měla zobrazovat současné problémy a neměla by se vyhýbat negativním skutečnostem - snaha zobrazit společnost s klady i zápory. Skutečná tvorba těchto autorů se těmito zásadami neřídí. Zvláště pod vlivem rakousko - uherského vyrovnání se obracejí k národní tematice, vyhýbají se otevřené kritice české národní společnosti.

8. KRITICKÝ REALISMUS

Pro českou literaturu 19. století je příznačný častý příklon k venkovskému prostředí, a to proto, že venkov je hodnocen jako morálně čistší, dokonalejší prostředí. Venkov byl vlastně uchovatelem českého jazyka, českých tradic, a to v dobách, kdy město bylo spíše poněmčeno.

ANTAL STAŠEK

Vlastním jménem Antonín Zeman. Pseudonym zvolil proto, že působil jako právník a nešlo, aby právník byl i spisovatelem. Narodil se v podkrkonoší nedaleko Semil, kde pobýval a z tohoto prostředí čerpá náměty pro svá díla.

 

 

Blouznivci našich hor

Povídkový soubor a námětem jednotlivých povídek je spiritismus. Do oblasti podkrkonoší se dostává víra v komunikaci se zemřelými. Vyvolávání duchů se stává námětem těchto povídek. I když autor kritizuje toto duchařství, snaží se najít vysvětlení pro příčinu zájmu lidí o tuto činnost.

V temných vírech

KAREL VÁCLAV RAIS

(1859 - 1926)

Povoláním učitel. Později byl ředitelem měšťanské školy. Jeho první díla jsou určena pro malé čtenáře, mají působit na vlastenecké cítění mládeže.

Výminkáři

Soubor povídek, kde si všímá osudu starých lidí na venkově, kteří jsouvydáni na milost svých dětí. Na venkově, kde hlavním majetkem byla půda, nebylo možné neustále dělit pozemky mezi děti. Tím by se zmenšovala výměr a lidé by se neuživily. Jenom jedno z dětí bylo dědicem. Ostatní byli vypláceni a po nějaké době předali rodiče statek dětem. Ti se pak zavázali, že se budou o rodiče starat, to znamená, že jim budou dávat podíly z hospodaření. Často se uzavírali smlouvy mezi rodiči a dětmi. Ani smlouva nebyla zárukou. Staří lidé se stávali velmi často dětem přítěží.

Kalibův zločin

Román z venkovského prostředí. Nejdříve vycházel v časopisech, později až jako kniha. Námětem je příběh ze současné vesnice a tento román je ovlivněn naturalismem. Hlavní hrdina, chalupník Kaliba, se nešťastně ožení, manželství je pro něj peklem. Žena uzavře sňatek ryze z majetkových důvodů, je mu nevěrná. Ty vyhrotí konflikt natolik, že Kaliba ztratí sebekontrolu a tuto ženu zabíjí. Vražda je zde zobrazena jako výsledek pudů. Z hlediska morálního nelze vztáhnout ruku na život bližního, ale tato žena si nic jiného nezaslouží.

Zapadlí vlastenci

Román z r. 1894. Celým dílem se prolíná vlastenecký motiv. Vrací se k r. 1842, do doby, kdy ještě trvá zápas národa o svou existenci, a právě v oblasti podkrkonoší je velmi silný vliv německé kultury a národní uvědomování je velmi pozvolné.

Ústředními postavami jsou farář a učitel, vlastenci, kteří šíří mezi lidem osvětu, ale i myšlenky vlastenectví. Je oslavou bezejmenných buditelů.

Západ

Román z r. 1899. Vlastenecký román, je označován jako nejsmutnější román 19. století. Hlavní hrdina je stará devadesátiletý farář Kalous, který půl století sloužil na stejném místě. Za těch 50 let získal důvěru okolních venkovanů a tento vztah je vztahem jakési oboustranné lásky. Pro svůj věk má být farář přeložen jinam, důvodem jsou i názorové neshody. Farář však chce zemřít mezi svými, a tak se rozpoutává tragický závod, zda do doby přeložení zemře. Nakonec tento farář zemře krátce před odstěhováním, ve stejný den.

TEREZA NOVÁKOVÁ

Žila v Litomyšli, z tohoto prostředí čerpá své náměty. V románech si všímá otázky náboženské a sociální. Navazuje na Světlou, Němcovou. Odlišuje se tím, že v jejích románech jsou hrdinové muži.

Jan Jílek

Román. Tento muž je velmi prostý člověk bez vyššího vzdělání. Život mu přinese řadu komplikací a strádání. Umírá smířen se svým životem a osudem. Umírá s pocitem, že vše, co ho potkalo bylo projevem vůle boží a vše, co je dobré i zlé, bylo jakousi zkouškou od Boha.

Jiří Šmatlán

Román. Hrdina Jiří se snaží najít pravdu o světě. Z počátku je katolíkem a v tomto náboženství nalézá celou řadu nedostatků. Proto přestoupí na víru evangelickou. Víry slibují posmrtný lepší život. To ho neuspokojuje, zjišťuje, že život za moc nestál, že mohl být lepší.

Na Librově gruntu

Román. Objevuje se zde otázka hledání místa v životě. Události po r. 1848 (zrušení roboty), s tím jsou spojeny iluze o budoucnosti. Iluze se ale nenaplňují. Ukazuje jaký pozitivní dopad má zrušení roboty na život na venkově. Ale ukazuje na hlavním hrdinovi i složitost společenského vývoje v tom, že tento člověk nejdřív bojuje za ideály, odsuzuje praktiky venkova, ale nakonec po revoluci se mu vede dobře. Ale užívá stejných praktik, kterými on zase omezuje jiné lidi.

Drašar

Román. Sleduje rozpad života hrdiny. Je to intelektuál, který je přesvědčen, že vzděláním lze změnit svět. Později o tuto iluzi přichází. Umírá fyzicky i duševně vyčerpaný.

Děti čistého živého

Román. Všímá si osudu náboženské sekty. Je to skupina mladých lidí, kteří jsou přesvědčeni, že jsou božími dětmi. Myslí si, že prostřednictvím jejich činů zvítězí dobro nad zlem. Zpočátku to mají jednoduché, ale postupně zjišťují, že principy jejich víry je omezují, pochybují o nich. Prožívají osobní vnitřní krize. Společenství se nakonec rozpadne.

 

 

 

9. HISTORICKÁ PRÓZA

ALOIS JIRÁSEK

(1851 - 1930)

Narodil se v Hronově. Byl profesorem dějepisu a češtiny. V době 1. světové války se zapojil do protirakouského hnutí. Jako první podepsal manifest českých spisovatelů, který byl namířen proti Rakousku, v dubnu r. 1918 četl přísahu politiků, kteří se zavázali bojovat za dosažení české samostatnosti. Po válce byl členem Národního shromáždění. Když zemřel, byl jeho pohřeb celonárodní událostí. Po r. 1948 se k Jiráskovi velmi silně přihlásila oficiální kultura a v průběhu padesátých let bylo vydáno celé jeho dílo.

Staré pověsti české

Předhusitské období jeho tvorby. Vychází ze starých kronik. Román zachycuje nejstarší dějiny, ale vedle nejstarších pověstí zde najdeme i příběh z doby pohusitské.

Mezi proudy

Románová trilogie. Zde je zachyceno období vlády Václava IV., období let 1381-1409 (vydání Kutnohorského dekretu). Je zde zachyceno období počátku sílícího reformního hnutí v Praze, střet mezi reformním hnutím a katolicismem. Dále pak národnostní problémy, střety mezi Čechy a Němci. Vrcholí vydáním Kutnohorského dekretu, kdy Jirásek zdůrazňuje národní význam počeštění univerzity.

Proti všem

Román. Zachycuje počátky husitských válek (1419-1420). Ukazuje husitství jako lidové hnutí. Ústřední postavou je Ctibor. Ten odejde i se svými dětmi do Tábora. Prostřednictvím Ctibora se seznamujeme s významnými postavami. Prostřednictvím dcery Zdeny se seznamujeme s náboženským děním (sekty). Prostřednictvím syna Ondřeje jsme svědky válečných událostí. Ondřej se zúčastní bitvy na Vítkově (1420), kdy husité porazí Zikmunda.

Bratrstvo

Román, který ukazuje husitské hnutí na Slovensku. Husité bojují proti uherskému králi. Po počátečních úspěších jsou husité poraženi a postupem času se z nich stávají skupinky loupeživých nájezdníků.

Husitský král

Tento román zůstal nedokončen. Druhý díl byl sestaven z poznámek po Jiráskově smrti. Husitským králem je míněn Jiří z Poděbrad. Na drobnějších postavách je zachycováno období sporů mezi kališníky a katolíky a mezi Jiřím a vznikajícím náboženstvím Jednoty bratrské.

Temno

Román z pobělohorského období. Celkový úpadek všeho. Námětem je pronásledování nekatolíků, vrcholem je vysvěcení Jana Nepomuckého

Psohlavci

Román z pobělohorského období. 1692 - 1695 povstání na Chodsku. Je zde zachycena vzpoura Chodů proti novému majiteli panství, který ne sem dosazen díky výsledkům 30ti leté války. Vůdčí osobností povstání je Jan Sladký Kozina. Ten je vylíčen v duchu romanticko-vlasteneckém. Skutečnost je jiná, Kozina byl rebel, který nechtěl pracovat. Podobné věci se Jirásek dopouští v symbolu Chodů. Ti měli ve znaku botu.. Chodové byli poraženi, ale boží spravedlnost si cestu našla. Celý román má vlastenecký charakter.

U nás

Čtyřdílná románová kronika. Děj tohoto díla je spjat s oblastí Náchodska a jako v ostatních románech i zde je oslavována činnost národních buditelů.

Filosofská historie

Román, který se váže k r. 1848. Zachycuje události tohoto roku na prostředí českého venkova - Litomyšl

F. L. Věk

Román, 5 dílů Zachycuje období od nástupu Josefa II. (1780) na trůn až po definitivní pád Napoleona (1815).

Ústřední postavou je František Ladislav Věk. Na jeho osudech se Jirásek snaží vylíčit obraz českého venkova a to hlavně v době Věkova dětství v Dobrušce. Potom líčí život v Praze. Rodiče totiž dají syna studovat na Jezuitskou kolej. Za pobytu zde se seznamuje s celou řadou osobností, např. Václav Thám, Kramerius, Hněvkovský. V závěru románu se Jirásek vrací tématem zpět na český venkov. Důležité postavení v románu má i tehdejší církev, pozornost je věnována i kněžím. Z jejich řad je velký počet buditelů českého národa.

Jan Hus =

Jan Žižka = divadelní hry

Jan Roháč =

Lucerna

Pohádková divadelní hra z r. 1905. Je ovlivněna vlastenectvím. Objevuje se zde symbol lípy, ta představuje českou kulturu. Zahraniční vlivy jsou chápány jako vlivy nepřátelské. Na panství má přijet mladá kněžna, majitelka. Panský úředník se snaží horlivě vše uvést do nejlepšího stavu, aby se před kněžnou předvedl. despoticky prosazuje svoji moc. správce se snaží donutit mlynáře, aby se jako poddaný účastnil při vítání kněžny. Ovšem mlynář je svobodný, vyvázán z poddanství, odmítne příkaz. Správce se snaží mlynáře potrestat, rozhodne se, že nechá odvést z mlýna schovankyni Haničku. Správce chce, aby šla sloužit na zámek. Když přijede kněžna, správce si stěžuje na mlynáře, vymyslí si řadu věcí tak, aby v kněžně vzbudil zlost. Kněžna se začne zajímat o mlynáře, zjistí, že mlynář musí pokaždé, když jede na zámek panstvo, svítit na cestu. Kněžna toho využije. Mlynář není doma, správce vyšle drába pro Haničku. Do Haničky je zamilován vodník. Dráb přijde pro Haničku, ta uteče do lesa za mlynářem. Je pronásledována a nakonec je ukryta v útrobách lípy (správce ji chce nechat porazit, je věcí sporu mezi mlynářem a správcem). Kněžna nemá nic společného s plány správce. Když se vše prozradí, kněžna nenechá pokácet lípu, skončí pronásledování Haničky, rozbije mlynářovu lucernu, stává se z něj svobodný člověk. Lípa propustí Haničku. Mlynář si ji vezme, zlo je potrestáno, vodník Haničku přestává pronásledovat.

Vojnarka

Realistická hra, která má zachytit osud ženy na českém venkově, motiv nešťastné lásky.

ZIKMUND WINTER

(1846 - 1912)

Vystudoval historii a potom působil jako profesor dějepisu v Pardubicích, Rakovníku a Praze. Jeho dílo se vztahuje právě k těmto oblastem. Vedle krásné literatury píše vědecké studie o české historii a zaobírá se 15. a 16. stoletím. Svou pozornost zaměřuje na měšťanstvo. Využívá historických archívů v Rakovníku a Praze. U Wintera je charakteristická znalost prostředí, událostí, užívá slova z počátku 17. století. Dosáhl toho, že dokonale vylíčil prostředí, ale jeho díla jsou čtenářsky nezajímavá.

Rakovnické obrázky

Soubor povídek. Jsou psané na základě studia rakovnického archivu.

Nezbedný bakalář - povídka. Rakovničtí občané se rozhodnou založit školu, aby se vyrovnali Praze. Přizvou do města pražského bakaláře, ale s ním přichází i řada studentů. Ti vzbudí rozruch. Radní se snaží na škole co nejvíc ušetřit a nakonec pro jejich lakotu bakalář i studenti z Rakovníka odchází.

Pražské obrázky

soubor povídek psaný na základě studia pražského archivu.

Rozina sebranec

Novela. Příběh nemanželského děvčete, které je vychováváno v klášteře. Tato dívka vlivem prostředí mravně upadá, ale nakonec svojí smrtí očistí svoji čest. Jako nemluvně byla nalezena na schodech kostela. Zamiluje se do muže, který odchází do světa, nedává o sobě vědět. Rozina se provdá za bohatého měšťana. Po letech se vrací její milý a jeví o ni zájem, ale jen zištný, chce vyloupit dům, kde Rozina žije. Ta nakonec zjistí jeho záměry, snaží se vše překazit. Vzbouří město, lumpové jsou dopadeni, ale její milý ji zabije.

Mistr Kampanus

Román z r. 1909. Děj se odehrává na začátku 17. století, počátek stavovského povstání, doba před bitvou na Bílé hoře a končí rokem 1622 smrtí hrdiny. Hlavní postava je skutečná historická osobnost. Mistr Jan Kampanus byl rektorem pražské university. Jeho osudy seznamují s prostředím univerzity, je zde vylíčena tehdejší Praha, způsob života lidí. Důležitou roli hrají historické události (stavovské povstání, Bílá hora,1621 - poprava 27 českých pánů). Hrdina je humanista, člověk, který se vyznačuje náboženskou tolerancí, který se snaží věnovat veškeré úsilí k povznesení univerzity. Po porážce českých stavů na Bílé hoře se snaží udržet úroveň pražské university, která je nejprve vystavena silnému protireformačnímu tlaku. Veškeré jeho snažení je zbytečné, protože jeho autorita nestačí k tobu, aby zachránila univerzitu před úpadkem. Když zjistí, že se snažil zbytečně (Jezuité přicházejí na univerzitu), spáchá sebevraždu.

10. Realistické drama

Vývoj českého divadla je spojen s otevřením Národního divadla r. 1883. To má i význam politický - ukazuje svébytnost českého národa. Otevření divadla bylo spjato s představou, že tam budou uváděny ryze české hry. Už v první sezoně se zjistilo, že divadlo nemá co hrát - málo českých her. musí se využívat cizího repertoáru (západních dramatiků).

Velmi často se sahá k hrám nižšího uměleckého významu. Divadlo plní spíše zábavnou funkci.

LADISLAV STROUPEŽNICKÝ

Naši furianti

Hra. Líčí život na venkově. Z malicherného sporu (o funkci ponocného) se stává zásadní problém. Díky malichernosti zápletky je ukazována tvrdohlavost sedláků. Snaha trumfnout souseda. Hra musela být stažena, vzbudila negativní ohlas.

Vychází z realistické teorie - dosahuje se toho dekorací atd. Řadí se k vrcholu českého realistického divadla 19. stol. Označuje se za přelom v tehdejší tvorbě.

GABRIELA PREISSOVÁ

Představitelka realistického dramatu. Náměty z moravského slovácka - z venkova.

Gazdina roba, Její pastorkyňa

Její nejvýznamnější hry. Byly natolik zajímavé, že byly zhudebněny - opery. Znala ruskou literaturu, náměty si vypůjčila.

Preissová zavádí nový prvek, začíná pracovat s psychologií postavy.

 

 

ALOIS A VILÉM MRŠTÍKOVI

Maryša

Děj se odehrává ve venkovském prostředí (Morava). Hra kritizuje praktiky na venkově - rodiče rozhodují o sňatcích svých dětí. Z důvodu, aby se měly lépe. Donutí Maryšu, aby si vzala zámožného, ale staršího muže.

Manželství je od počátku nešťastné, hádky apod. Nakonec Maryša svého manžela otráví. Hra končí zatčením Maryši. Příběh má reálný základ.

 

Na konci 19. stol české divadlo vedle realismu ovlivňují i změny ze Z Evropy - symbolismus a impresionismus. České divadlo je svázáno vlasteneckými tendencemi. Situace se mění po vzniku samostatného Československa - v době, kdy Evropské divadlo prochází krizí - začíná mít konkurenci ve filmu.


zpět na seznam otázek]