13. Nástup literární moderny v 90. letech 19. století, společenský a protiválečný odboj básníků počátku 20. století

1. FRANCOUZSKÁ POEZIE

Patří k nejvýznamnějším vlivům na českou lit. v 90 letech. Jedná se o poezii autorů označovaných jako prokletí básníci ? CHARLES BAUDELAIRE, ARTHUR RIMBAUD, PAUL VERLAINE.

Poezie francouzských básníků je brzo překládána do češtiny - k nejznámějším překladatelům patří Jaroslav Vrchlický, ale až mladá generace se názorově ztotožňuje s těmito básníky.

CHARLES BAUDELAIRE

(1821 - 1867)

Je označován za předchůdce této generace. Jeden z prvních autorů, který prosazuje nový vztah umělce ke společnosti. Záměrně se vyděluje ze společnosti, dává najevo, že s ní nechce mít nic společného. Rozchází se s normami společenského života. Do té doby se na umělce pohlíželo jako na elitu. Jejich názory projevovaly názory společnosti. Jsou to autority.

2. polovina 19. stol tento přístup mění. Řada autorů žije v nuzných podmínkách - forma protestu. Baudelaire se narodil v Paříži. V 7 letech přišel o otce, matka se podruhé provdala - nemohl se s tím srovnat. Matka ho přísně vychovávala - základy odporu vůči autoritě. Rodiče chtěli, aby z něj byl diplomat. Baudelaire se s nimi rozchází a začíná se věnovat literatuře. Uspořádává si život podle svého, žije s pařížskou spodinou. Tehdy uveřejňuje poprvé své články a básně.

Věnoval se i překladatelské činnosti. Představuje Evropě poezii Edgara Allana Poea.

Baudelaire vytváří zcela nový typ poezie, která vyjadřuje individualitu autora a není vázána pravidly ustáleného uměleckého směru.

Květy zla

Sbírka z roku 1857. Je přelomem v chápání pojmu krásna v evropské literatuře. Tradiční chápání bylo spojováno se vznešeností, libými pocity. Oproti tomu stála kategorie ošklivosti - pocity hnusu. Baudelaire odstraňuje staré hranice a záměrně mísí prvky tradičního krásna s prvky ošklivosti a jeho básně dokládají, že lze vzbudit pocit krásna za užití prvků ošklivosti. Po vydání je autor postaven před soud, je obžalován, že kazí morálnost. Pře je ale reklamou autorovi.

Malé básně v próze

Příklad, kdy poezie překonává hranici svého omezení. Formou prózy jsou vyjadřovány pocity zpravidla vyjadřované poezií. Náladové postřehy z běžného života. Všímá si běžných situací, ale podává je v novém světle.

JEAN ARTHUR RIMBAUD

(1854 - 1891)

V dětství se střetává s autoritou - velice přísně nábožensky založená matka. Spory v rodině řeší častým útěkem z domova. V Paříži je zatčen a poslán zpátky. Do Paříže se dostává i se svolením rodiny. Setkává se zde s Paulem Verlainem. Je starší a Rimbaud mu posílá své básně k posouzení. Spolu pak vedou tulácký život. Jejich přátelství končí hádkou, Verlaine Rimbauda postřelí, je odsouzen. Když je propuštěn, znovu se setkávají - znovu se pohádají. Rimbaud odjíždí z Evropy, pobývá v Indii, Habeši (Etiopie). Ke konci života se vrací do Evropy a krátce po návratu umírá.

Podstatná část jeho díla byla vydána po jeho smrti - básně vznikaly mezi 15 - 19 lety. Hodně jich i sám zničil, když přestal psát. Jeho poezie je založena na citovosti, vyjádředuševní nálady - navazuje na ni impresionismus. Je psána na základě automatického vytváření textu, tzn., že básník sepisuje to, co ho právě napadá, aniž by kontroloval své vědomí pevně daným tématem. Tento postup se později výrazně prosazuje ve 20. stol. - tzv. asociace = volné řetězení postav. Rimbaud věnuje pozornost zvukové kvalitě jazyka, píše básně, ve kterých toto zdůrazňuje. Jednotlivým hláskám přisuzuje jednotlivé barevné odstíny.

Spáč v úvalu

Báseň. Dokládá nový přístup chápání krásna v poezii. Nejprve vytvořen obraz idyly, harmonie, na konci je toto popřeno.

PAUL VERLAINE

(1844 - 1896)

Po návratu z vězení se usazuje.

Písně beze slov

Sbírka zachycující okamžité nálady, stavy proměnlivé. Verlainova poezie pracuje s melodií, rytmem. Formální stránka poezie. Verlain chápe poezii jako hudbu a slova mají jenom naznačovat náladu. Směřuje k symbolismu.

2. ČESKÁ MODERNA

Vytváří se z autorů spojených na základě negativních programů - odmítání starých postupů v umění, zdůrazňuje individualitu. Svůj program vyhlašuje z Manifestu české moderny roku 1895.

U vzniku stáli: F. X. ŠALDA, J. S. MACHAR, A. SOVA, O. BŘEZINA, V. MRŠTÍK A J. K. ŠLEJHAR.

Velmi rychle se rozpadá, protože autoři se vydávají různými směry (symbolismu, impresionismu a nově chápanému realismu). Díky české moderně se tyto změny prosadí v české literatuře a díky ní se také česká literatura dostane na úroveň literatury západní.

JOSEF SVATOPLUK MACHAR

(1864 - 1942)

Je hlavně básníkem. Zpočátku staví svou poezii na věcné kritice tehdejší české společnosti.

 

 

Confiteor

Sbírka z roku 1887. Název odvozen od confese ? náboženské vyznání víry. Machar sbírku věnuje Arbesovi. Vysvětlení - Arbes byl rozhodující autoritou, která utvrdila Machara, že má smysl vydávat lyriku osobní.Úvodem je tzv.

Vstupní dialog - veršovaný rozhovor mezi občanem a básníkem. Autor se zde opět pokouší obhájit svou osobní poezii. Říká, že poezie má být zrcadlem doby a zároveň i soudcem doby. Vlastenecká poezie oslavující národ je již minulostí.

Kapitoly z mého románu - soubor, zde autor vypráví historii své nešťastné lásky od prvního seznámení až po zradu, kdy dívka uzavře sňatek s jiným mužem z vypočítavosti. V dalších básních tohoto souboru rekapituluje tuto lásku. Zjišťuje, že tato dívka není šťastná. Objevují se zde i narážky na tehdejší společnost.

V souborech Harmonie a Risonance se dostává ke zklamání ze života. Básně jsou zaměřeny přímo proti společnosti, kritizuje Boha.

Tato sbírka je první, která odráží odmítavý vztah jedince ke společnosti. Zároveň se vyznačuje formální změnou oproti předchozí poezii. Machar potlačuje květnatou mluvu a zdůrazňuje hovorový styl, zjednodušuje verš, pravidla rýmování. Na jeho tvorbu navazují autoři označovaní jako anarchističtí buřiči.

Machar vydává další dvě sbírky. Ve druhém vydání vycházejí pod názvem

Confiteor I, II a III

Magdalena

Rozsáhlá báseň z roku 1894. Hlavní postavou je prostitutka Lucy, stejně jako biblická Magdalena. Na Lucy je ukázán střet mravní čistoty prostitutky s maloměstskou společností konce století. S Lucy se setkává mladý muž z lepší společnosti. Lucy je krásná, upoutává Jiřího pozornost. On se rozhodne dát jí možnost začít spořádaný život. Lucy do nevěstince vehnal její vlastní otec, hospodský povaleč. Dcera mu má vydělávat peníze. Jiří vezme Lucy domů, tam se jí ujímá jeho stará teta, ideál moudrosti. Chápe Lucy a pojímá ji skoro za svou dceru. Za čas se začíná hlásit Lucyin otec. Tím se služebnictvo doví vše o její minulosti. Teta se rozhodne, že z Prahy odjedou do malého města, kde Lucy neznají. Zde je uvedena do lepší společnosti, ale přičiněním otce se i malé město dovídá pravdu. Toto začne komplikovat Jiřímu život (snaží se o politickou kariéru, zajíme se o jednu dívku). Teta umírá. Hned po pohřbu dojde ke konfliktu mezi Lucy a Jiřím. Lucy se vrací do Prahy, chce se zabít, ale nemá na to sílu. Vrací se zpátky do nevěstince.

Zde by měly kvést růže

Sbírka zaobírající se postavením žen ve společnosti. Hlavní hrdinky jsou ženy s různým společenským postavením. Společným znakem je zklamání ze života, manželství.

Píše i satirické básně - Boží bojovníci

Vstupuje do politiky, v 1. světové válce je vězněn rakouskými úřady. Po válce u politiky zůstává, stává se poslancem, dále generálním inspektorem ČS armády. Je představitelem vlády silné ruky, záhy se rozchází s politikou Hradu (TGM)

Odraz těchto názorů najdeme i v poezii. Snaží se zachytit vývoj lidské civilizace

Svědomí věků

cyklus, kde představuje své názory na smysl dějin, směřování a vývoj společnosti. Vzor vidí v římské antice

V záři helénského slunce

Jed z Judey

Konfese literáta

Kniha Macharových vzpomínek na události jeho života. Na spisovatele, jejich díla

3. IMPRESIONISMUS

Přichází z Francie a je odvozen z výtvarného umění. Roku 1874 byla v Paříži uskutečněna výstava moderních malířů, kteří se rozešli s realismem. Opouští pevné kontury předmětů a skládají je z barevných bodů a tím ruší představu realismu, že dokonalý obraz je přesný. Název impresionismus je odvozen od obrazu Imprese - česky Dojem. roku 1877 přestává být označení hanlivé, užívá se jako označení směru.

Obraz Imprese se skládá z barevných bodů, které se až představivostí diváka stávají obrazy. Hra světla dává obrazu zvláštní atmosféru. Většina obrazů je spjata s dobou, která se pomíjivostí vyznačuje (východ slunce, západ slunce atd.)

Impresionismus se uplatňuje hlavně v krajinomalbě. Krajina se stává prostředkem k vyjádření nálady. Uplatňuje se hlavně pesimismus. Námět je často upravován podle záměru - nejedná se o věrné zachycení skutečnosti. Impresionismus přechází i do hudby, sochařství a do literatury. V literatuře se snaží o zachycení bezprostřední nálady. Autor záměrně ze skutečnosti vybírá jen některé detaily důležité pro vytvoření nálady.

Představitelé: ANTONÍN SOVA - básně věnuje jihočeskému kraji

  • FRÁŇA ŠRÁMEK - sbírka Splav z roku 1916. Píše prózu - např. román Stříbrný vítr. Impresionismus se projevuje v jeho divadelních hrách.
  • ANTONÍN SOVA

    (1864 - 1928)

    Ve srovnání s Březinou má rozsáhlejší dílo, promítá se v něm více uměleckých vlivů (symbolismus, impresionismus, realismus). Narodil se v Pacově, jeho otec byl venkovský učitel, rodina se přestěhovala do Lukavce - zajížděly tam sestry J. Vrchlického. Pod jejich vlivem se Sova stává obdivovatelem poezie Vrchlického. Proto jsou počátky jeho tvorby spjaty s napodobováním lumírovské poezie. Např. Realistické sloky - vlastenecký a sociálně laděný charakter. V dalších sbírkách je vidět osobitý vývoj básníka. Jsou ovlivněny impresionismem. Náměty: obrazy přírody, hlavně jihočeská příroda. Krajina zobrazována jako stav duše. Slouží k vyjádření nálady.

    Květy intimních nálad , Z mého kraje

    Sbírky, v nichž je zobrazována krajina. Sova do obrazů vkládá své představy.

    V polovině 90. let se proměňuje Sovova tvorba, dostává příznačný rys poezie 90. let. - vyjadřuje zklamání ze světa. Je vyjádřeno rozporem mezi snem, ideálem a skutečností, danou realitou.

    Zlomená duše

    Sbírka, která zahajuje toto období. Podtitul je Kapitoly z přítelova deníku - chce tím dosáhnout toho, aby názory byly chápány ve vztahu k jiné osobě. Ve skutečnosti se tam promítají Sovovy zážitky, ale i politické názory.

    Smetanovo kvarteto Z mého života

    Samostatná báseň, která souvisí se sbírkou Zlomená duše.

    Vztahuje se k životním osudům B. Smetany. Sova představuje jeho život jako střet génia s davem, který nedokáže pochopit jeho velikost. Objevuje se zde nadřazenost jedince nad ostatní společností chápanou jako tupý dav podléhající cizím názorům. Příznačným znakem básně je to, že Sova opouští pravidelný rytmus a směřuje k volnému verši.

    Vybouřené smutky

    Sbírka výrazně ovlivněná symbolismem. Autor se staví do pozice poutníka, který prochází světem, a nachází v něm jenom projevy ošklivosti, hrubosti, násilí. Tuto skutečnost potom konfrontuje s ideálem. Špatnost světa je taková, že poutník se rozhodne opustit svět a snaží se najít dokonalejší prostor - svět, který by odpovídal jeho snům. Velmi pesimistická skutečnost.

    Údolí nového království

    Sbírka navazující na Vybouřené smutky. Vylíčení světa, který poutník nalezne. Sova je přesvědčen, že ten svět existuje.

    Dobrodružství odvahy

    Sbírka oslavující tvůrčí činnosti člověka. Výzva k boji o lepší svět, lepší budoucnost.

    Touto sbírkou se uzavírá symbolistické období v tvorbě tohoto básníka, v následujícím období se Sova věnuje hlavně subjektivní lyrice - rekapitulace uplynulého života - mládí.

    Ještě jednou se vrátíme

    Sbírka z roku 1901. Vychází ještě jednou poději - přepracovaná. Vyjadřuje pocit zklamání z nenaplněné lásky.

    Princezna Lyoleja - báseň. Motiv první velké lásky spjaté se světem dětství.

    Zpěvy domova

    Sbírka z roku 1918. Použito téma obvyklé za 1. světové války. Snaží se najít pevné hodnoty, které by postavil proti ohrožení života spjatého s válkou. Hodnoty, které by byly příslibem do budoucna. Česká poezie toto nachází na venkově, v tradici, historii - mají překlenout 1. světovou válku.

    Sova píše i prózu - povídky a romány.

    Ivův román

    Román z roku 1902. Autor zde promítá sám sebe - zážitky, zkušenosti a celý román je ovlivněn pesimistickou vidinou.

    KAREL HLAVÁČEK

    (1874 - 1898)

    Představitel dekadence a symbolismu. Od studentských let byl cvičitelem a propagátorem sokolského hnutí. Básněmi, výtvarnými statěmi a kresbami přispíval do Moderní revue. Zemřel na tuberkulózu. Jeho dílo není příliš rozsáhlé, ale má veliký význam pro českou literaturu.

    Pozdě k ránu

    Sbírka 23 básní. Jedná se hlavně o básně lyrické a o básně v próze.

    Mstivá kantiléna

    Žalmy - tato sbírka je vydána až po jeho smrti.

    4. SYMBOLISMUS

    Má sepětí hlavně s výtvarným uměním. Víc se začíná prosazovat v 80. letech 19. stol. Vyjadřuje životní názor tvůrců v tom, jak přistupují k zobrazované realitě. Je reakcí na naturalismus (vyšší stupeň realismu) a zároveň na impresionismus

    Symbolismus zaměřuje pozornost na duševní svět člověka - oblast duchovních představ. Základem je SYMBOL, česky ZNAK. Jde o vyjadřování skutečnosti za pomoci symbolů. Symbol v literatuře znamená, že za pomoci nějakého slova označíme nějakou skutečnost, která mnohdy přímo s významem slova nesouvisí. Vedle tradičních, ustálených symbolů se užívá nových, které nejsou přesně definovány. Divák je tak spolutvůrcem daného díla. Symbol rozšiřuje příběh o další skutečnosti. Symboly z bible. Porušuje hranice mezi poezií a prózou. Např. psaní básní v próze. Jsou to básně, které nemají rýmy a pravidelný počet slabik. Lyrická próza - krátké útvary, zaobírající se náladou, pocitem.

    Charles Baudelaire - sbírka Malé básně v próze.

    Užívání volného verše - verš, který nerespektuje pravidelný počet slabik a svým charakterem se blíží k próze. Narozdíl od prózy dodržuje rytmická pravidla a text je graficky členěn tak, jako básně. Využívá se hudebnosti verše. Využívá se zvukových kvalit, samohlásek. Za jejich pomoci se navozuje určitá nálada. Vychází z francouzské poezie. Příznačné z hlediska námětů je i to, že děj se většinou odehrává v nereálném prostředí, ve zvláštním světě, který vzniká v mysli autora. Snové krajiny, prostředí úvahy. Symbolismus ovlivňuje sochařství i hudbu.

    Symbolismus v české literatuře

    Symbolismus je moderní směr. Představitelé se soustřeďují kolem časopisu Moderní revue (vychází od roku 1894). Vydává ho lit. kritik Arnošt Procházka a básník Jiří Karásek ze Lvovic. Moderní revue zdůrazňuje svobodu autora a určitou nadřazenost autora ostatnímu světu - aristokratické nadřazené postavení umělce.

    Představitelé: OTOKAR BŘEZINA, ANTONÍN SOVA, KAREL HLAVÁČEK, STANISLAV KOSTKA NEUMANN, KAREL TOMAN, VIKTOR DYK.

    OTOKAR BŘEZINA

    (1868 -

    Občanským jménem Václav Jebavý. Pocházel z chudých poměrů a díky svému nadání byl doporučen, aby studoval na gymnáziu. Poté vystudoval na učitele a působil hlavně v Nové Říši a Jaroměřicích na J Moravě.Pro jeho básnický vývoj byl nejdůležitější pobyt v Nové Říši - měl přístup do klášterní knihovny, doplňuje si vzdělání studiem filosofie - od středověké až po novodobou. Počátky tvorby jsou spjaty s běžnou produkcí lit. 19. stol. Píše vlasteneckou poezii, realistické obrázky. K zásadnímu přelomu dochází na počátku 90. let, do jeho života nepříjemně zasáhnou vnější okolnosti - v jednom týdnu mu umírají oba rodiče. Vytváří se v něm pocit pesimismu ve vztahu k životu, je podpořen filosofií Arthura Schopenhauera. Zaobírá se myšlenkou smrti, kterou chápe v kladném smyslu jako vykoupení. Zbavuje člověka sepětí s hmotou a tím se osvobozuje duch, který může proniknout do dokonalejšího světa - světa věčných idejí.

    Tajemné dálky

    Sbírka z roku 1885. První symbolická sbírka. Je reakcí na milostné zklamání a smrt rodičů - hlavně matky. Oslavuje smrt jako smysl a cíl lidské existence. Smrt má pozitivní význam - může se znovu setkat s rodiči, z hlediska rozvoje ducha - po smrti nahlédne do skutečné pravdy. Autor se chápe jako trpící v davu méněcenných, kteří nedokáží pochopit umění, světlo a pravdu o životě.

    Moje matka - báseň, ve které záměrně ukazuje podobnost osudů matky a syna a ukazuje i pro Březinu příznačné sepětí živých s mrtvými.

    Mrtvé mládí - báseň. Jinak pozitivní hodnota - mládí - je také vztažena k okamžiku smrti a je logickou etapou vedoucí ke konci života. Je poznamenáno pesimismem.

    Většina básní je situována do prostředí noci - temnota smrti. Je chápána jako kladná hodnota. Naopak den je spojován s negativní stránkou lidského života. Symbolika barev - černá je kladná, bílá záporná. Tato sbírka přinesla velký úspěch. Březina je považován za významného autora. Ohlas hlavně od mladé generace. Přijetí poezie vede ke změně v jeho náhledu na svět. Uvědomuje si, že člověku je nutno dát konstruktivní hodnoty a mladým jako hodnotu poskytnout smrt není dobré.

    Svítání na západě

    Sbírka z roku 1896. Mění zde svůj náhled na život a snaží se přinést pozitivní hodnoty. Hned v úvodu se zříká smrti jako jediného cíle lidské existence a začíná zdůrazňovat lidskou aktivitu, která by vedla ke zdokonalování tohoto světa a která by přiblížila pozemský svět dokonalému světu, do kterého duše po smrti vstoupí.

    Ranní modlitba - báseň, kde se zříká smrti a obrací se ke světlu

    V této době na Březinu působí FRIDRICH NIETZCHE - přichází s představou zdokonalení člověka - vytvoření nadčlověka. Tento ideál přejímá i Březina, ale nadčlověku dává lidské vlastnosti. Podle Nietzcheho nadčlověk v sobě popře všechny lidské vlastnosti (z této teorie vznikl fašismus - byla rozvíjena). Březinův nadčlověk je jedinec, který se rovněž zaměřuje na své sebezdokonalení, ale není to konečný cíl. Smysl je v tom, že tento člověk má přispět ke zdokonalení tohoto světa. Nadčlověk podle Březiny je génius, hudebník, spisovatel, vědec, který svým dílem rozšiřuje hranice lidského poznání.

     

    5. ANARCHISTIČTÍ BUŘIČI

    FRÁŇA ŠRÁMEK

    (1877 - 1952)

    Je znám hlavně jako básník, je autorem próz i divadelních her. Je označován jako básník mládí, protože ve většině děl staví do protikladu citovost a nerozvážnost mladých lidí s rozumem a vypočítavostí dospělých. Studoval gymnázium v Písku. K tomuto prostředí se vrací ve svých dílech. Po studiích jde na právnickou fakultu, ale nastoupí na vojnu. Díky prudké povaze mu je vojna na rok prodloužena, po návratu působí jako spisovatel. Po návratu z vojny se zapojuje do tehdejšího anarchistického hnutí. Téměř celou vojnu strávil na frontě v Haliči, Itálii. Po válce se vzdává jakékoliv politické aktivity a vyhýbá se společnosti. V této izolaci zůstává do konce života.

    Života bído přec tě mám rád

    Jeho první sbírka. Souvisí s anarchismem. Básně většinou souvisí se soucitem nad poníženými lidmi, izolovanými od společnosti - tuláci, vyděděnci. Objevují se zde i kritické výpady proti jakékoli moci omezující lidskou svobodu, báseň

    Raport - báseň z vojenského prostředí. Ukazuje na nesmyslnost zabíjení, ukazuje to na zvířatech zavlečených do války.

    Modrý a rudý

    Sbírka reagující na zážitek z vojenského života. Modrá označuje rezervisty, zálohu vojska, rudá je symbolem anarchistů. Pohled anarchisty odmítajícího armádu a rezervisty, který má vojnu za sebou. Některé básně zlidověly, jsou obsahem lidových písní.

    Splav

    Sbírka z roku 1916. Ovlivněna vitalismem, tj. láska k životu, víra v sílu života naplňující vše živé. Opěvuje největší hodnoty života = lásku, radost ze života. Tato sbírka je reakcí na 1. světovou válku.

    Vedle poezie se věnuje i próze. Povídky psané před 1. světovou válkou mají tehdejší kritický náhled

    na společnost, příznačný pro tuto dobu. Vyjdou pod názvem

    Prvních jedenadvacet

    Soubor povídek zaměřených na kritiku rodiny, školy, církve, vojny, státního zřízení a spousty dalších věcí.

    Hrdinové jsou okolní společností vždy vyřazeni ze svého středu. A to buď společensky (zloději, tuláci), nebo jsou to lidé společností zklamaní. Hrdinové prožívají situace typické pro toto období. Objevuje se rozpor mezi sny a skutečností. Povídky mají často tragické zakončení.

    Stříbrný vítr

    Román z roku 1910. Je ovlivněn impresionismem. Stříbrný vítr není nikdy definován, je to jen pocit. Ne každý je ho schopen vnímat a málokdo je schopen v souladu s ním žít. Ne každý ho uslyší. Prostředí se mění podle nálady. Hlavním hrdinou je dospívající chlapec (řada autobiografických rysů). Hlavní hrdina Jeník Rapkin je velmi citlivý, vnímavý, je symbolem mládí. Setkává se světem dospělých, s jejich autoritou. První střety s autoritou jsou již v rodinném prostředí, jeho matka ztělesňuje představu o mateřství. Otec je přísný, Jeník se ho bojí. Když odešel na gymnázium, prožívá první lásky, střety s dospělými. Autorita školy je představena katechetou (učitel náboženství). Na něm je ukázána dvojí tvář náboženství. Jeník je i s jedním spolužákem vyloučen ze studií, má možnost pokračovat jinde. V závěru dochází ke smíření mezi otcem a synem.

    Šrámek píše i divadelní hry

    Měsíc nad řekou

    Z roku 1922. Z prostředí studentů. Děj se odehrává na večírku spolužáků, kteří se sejdou po letech. Po té době se změní. Ukazuje se, že jejich mladé snahy změnit svět se vytratily. Někteří tyto ideály popřely. Autor se hrdinům vysmívá, ale vyjadřuje i souhlas, že názory na svět se mění.

    KAREL TOMAN

    Básník, který vychází z moderních směrů počátku století. Jeho poezie je poznamenána negativním náhledem na společnost, českou dekadencí. Nakonec autor jde svou vlastní cestou.

    Pohádky krve

    Torzo života

    Obě sbírky vyjadřují zklamání z lásky a společnosti. Jsou ovlivněny i tzv. anarchismem, ten se vyznačuje odporem k jakémukoliv omezování lidské svobody, společenským normám.

    Měsíce

    Sbírka z roku 1918, z období 1. světové války. Je složena z dvanácti básní, každá je věnována jednomu měsíci v roce, mají názvy podle měsíců. Autor se obrací k prostředí venkova a motivu člověka, který je v kontaktu s přírodou - venkovan. Je vylíčen neustálý koloběh práce na venkově. Je zde hledána naděje pro příští vývoj. Některé básně mají i vlasteneckou tématiku.

    FRANTIŠEK GELLNER

    (1881 - 1914)

    básník, píše prózy, byl malíř i karikaturista. Pokračuje v linii Macharovy útočné poezie. Výpady proti společenským normám, snaží se zdůraznit i neliterárnost svých textů. Píše ve stylu běžné zábavné literatury. Záměrně se snaží šokovat čtenáře svými slovními obraty, snaha o zjednodušení jazyka.Po roce 1914, kdy jde na frontu, zmizí v Haliči.

    Po nás ať přijde potopa

    Radosti života

    VIKTOR DYK

    (1877 - 1931)

    Jeho tvorba je ovlivněna symbolismem a dekadencí. Přejímá romantický náhled na svět, který je založen na rozporu mezi snem a skutečností. Konfrontací snů s běžným životem dochází ke zklamání. Vedle romantického motivu se projevuje výrazný individualismus, který je představován odmítáním uznávaných hodnot.

    A porta inferi

    sbírka z roku 1897, = od bran pekelných

    Marnosti

    Síla života

    Pohádky z naší vesnice - sbírka z roku 1910, má shodný název s Hálkovou sbírkou. Na rozdíl od Hálka, který ve své sbírce oslavuje český venkov, Dyk se venkovu vysmívá.

    Zmoudření dona Quijota

    Divadelní hra z roku 1913, motiv rozčarování ze světa. Dyk zde obměňuje cizí předlohu. Od počátku k námětu přistupuje s tím, že oslavuje hodnoty rytířství. Don Quijot se upne na četbu rytířských románů. Nalézá v nich hodnoty, které postrádal. Četbou se chce přiblížit hrdinům. Okolí na něj pohlíží nevraživě, považuje ho za blázna. Rozhodnou se ho léčit. Ujme se toho farář a jeho přítel. Nejdřív spálí všechny knihy. Tento krok je podnětem pro Quijotovu snahu převést ideály do skutečného života. Rozhodne se, že povede život potulného rytíře, opustí své sídlo. Spolu se sedlákem Sancho Panzou se vydají do světa vykonávat hrdinské činy. Vybere si krásnou ženu, pro kterou chce vykonávat své činy - Dulisnea z Tobosy. Po mnoha dobrodružstvích se v turnaji utká s černým rytířem, kterým je jeho přítel Samson. V souboji je Quijot poražen a musí splnit vítězovy podmínky. To je, musí na dobu alespoň jednoho roku zanechat potulného života a vrátit se na statek. Jeho přátelé mu přivedou Dulisneu. Ta je nevzdělaná, obtloustlá, stará venkovanka. Quijote zjistí, že dělal něco pošetilého. Sice nabídne venkovance sňatek, ale je vyléčen. Je zbaven nejen iluzí, ale i chuti do života. Díky tomu umírá.

    Krysař

    Novela z roku 1915. Je zpracováním cizí předlohy, staroněmecké pověsti o střetu Krysaře s měšťany. Příběh je založen na konfliktu velké lidské touhy, čisté lásky a nízkého maloměstského prostředí, které počítá všechno na peníze a prospěch. Hlavní hrdina, Krysař, přichází do města Hamelu, aby ho zbavil za předem smluvenou odměnu krys. Nejdřív se seznámí s mladou, krásnou Agnes. Zamiluje se do ní i přes to, že ona má milence. Agnes lásku opětuje, ale skrývá vztah před okolím i před milencem Kristiánem. Krysaře miluje, ale Kristián má peníze a postavení. Kristián Agnes znásilní a ona s ním potom čeká dítě. Agnes nakonec volí sebevraždu, utopí se v řece. Jakmile Krysař splní své podmínky, měšťané odmítají zaplatit. Nabízejí zboží. Když se Krysař dozví o smrti Agnes, splní hrozbu. Když totiž začne hrát silně, jdou za zvukem i lidské krysy.

    Zklamán začne hrát a všichni lidé ve městě se vydají za ním. Vyvede je k propasti. Až na dvě vyjímky spadnou všichni do propasti, Krysař s nimi. Výjimky jsou rybář, který není zcela při smyslech, má pomalejší uvažování, ale není zlý, a malé nemluvně, symbol lepšího příštího světa.

    Až do 1. světové války v Dykově tvorbě převládá negativní náhled na společnost,svět. 1. světová válka přináší vzestup národního cítění. K národním motivům se přiklání i Dyk a překonává dosavadní záporný přístup ke světu a společnosti a nahrazuje jej novým východiskem, nadosobní ideou národa. Idea národa je pro něj nejvyšší dokonalostí. Národ je podle něj společenství spjaté tradicí, ale i mravním posláním. Tyto ideály odráží básně z let 1915 - 1922.

    4 sbírky, které se také nazývají

    Válečná tetralogie

    - Lehké a těžké kroky,

    - Anebo

    - Okno

    - Poslední rok

    Země mluví - báseň ze sbírky Okno. Je psána v podobě dialogu mezi matkou Zemí a jejím synem. Matka syna vyzývá, aby hájil svou zem. Říká mu, že když to neudělá, zradí nejen sebe a svou zem, ale zároveň i příští generace.

    Dyk patří mezi autory, kteří nadšeně oslavují vytvoření samostatného ČS. Jeho idea o mravnosti národa neobstojí před realitou. Dyk prožívá zklamání z národa, z praktické politiky. V jeho sbírkách se znovu objevuje romantický rozpor mezi snem a skutečností, motiv smrti

    Domy

    Devátá vlna

    Roku 1931 odjel do Jugoslávie, kde zahyne. Je autorem, který je později vystaven přehodnocování. Po únoru 1948 se Dyk do české literatury moc nehodí. Jeho tvorba je opomíjena. Náprava až v 60. letech.

    PETR BEZRUČ

    Slezské písně

    Sbírka je zajímavá okolnostmi svého vzniku. Autor původně vystupuje jako anonymní tvůrce a zasílá své básně do časopisu Čas. Nakladatele básně zaujaly, přislíbil jejich vydání. Sbírka vzbudí ohlas u čtenářů. dotýká se národní otázky a především útisku českého národa. Český národ kritizuje. Na tyto básně velmi rychle reaguje cenzura - konfiskace časopisu, ve kterém básně vycházejí. Veřejnost se chce dopátrat autora. Jakmile se to povede, Bezruč přestává publikovat a zakáže další vydávání svých básní. Sbírka se zaobírá prostředím Slezska. Básně se týkají sociálního útisku v této oblasti a odnárodňování českého národa ze strany Němců. Autor vystupuje v roli mluvčího zdejšího obyvatelstva. Objevují se zde i básně s osobní lyrikou.

    Maryčka Magdonova - balada, příběh mladé ženy, která je okolnostmi donucena starat se o své mladší sourozence. Protože je bez peněz, dopustí se krádeže. Je zatčena a má být předvedena před soud. Než aby zažila takovou potupu, raději spáchá sebevraždu. Sociální balada s lidovou tématikou.

    Kantor Halfar - balada, hlavní hrdina je venkovský učitel, který je pro své národní smýšlení postihován úřady. Díky svému nejistému živobytí ztratí i svou lásku. Je zklamán životem, pronásledován úřady, spáchá sebevraždu.

    Bernard Žár - balada, příběh národního odrodilce, který je v lepší společnosti díky svému majetku. Začíná se stydět za to, že je Čech a chová se podle toho. Celý děj je založen na kontrastu mezi jeho původem a postavením. Jeho původ je představován jeho matkou. Je to prostá žena, která jinak než česky neumí. Když někdo přijede na návštěvu, on se za svou matku stydí, vadí mu, že nemluví panskou řečí. Když Bernard umírá, jeho matka je jediná, která opravdu prožívá smutek.

    milostný charakter - Labutinka, Jen jedenkrát

    Den Palackého, Praga Caput regni - vyjadřuje společenské události. Je zde kritizována česká národní společnost, že oslavuje úspěchy českého národa a přitom ve Slezsku a v okrajových oblastech se nic nezměnilo.

    Motiv vzpoury proti utlačovatelům - Ostrava, Já, Škaredý zjev

    Vedle realismu je sbírka ovlivněna i symbolismem. Ovlivňuje i generaci 20. stol. tzv. generaci Buřičů.


    zpět na seznam otázek]