11. Charakter literární tvorby ruchovců a lumírovců

RUCHOVCI A LUMÍROVCI

Od konce 70. let se vytváří 2 významné literární skupiny:

- ruchovci - nazývají se podle almanachu Ruch z r. 1868. Představují národně orientovanou literaturu,

- lumírovci - nazývají se podle časopisu Lumír, okolo kterého se soustřeďují. Jsou představiteli

kosmopolitismu - představy světoobčanství, příklon k evropské literatuře.

Když vstupuje do literatury generace májovců, přiklání se ke kosmopolitismu. Je přesvědčena, že budoucnost českého národa je zajištěna a národní otázky už není třeba pokládat.

Vývoj 60. let není příliš nakloněný české otázce a vede májovce k odklonu od kosmopolitismu. Znovu se přimykají k národní tradici. Po jejich vzoru se podobným směrem vydává část generace na začátku 70. let -

RUCHOVCI

Do lit. vstupují r. 1868 vydáním almanachu Ruch - spojeno s položením základního kamene Národního divadla.

Na 1. místě zdůraznění národního cítění a národní tradice. Znovu se vracejí k české minulosti - k obdobím chápaným jako slavná. Záměrem je prostřednictvím těchto událostí posílit národní cítění - ukázat slavnou minulost. Husita na Baltu - báseň od Svatopluka Čecha. Husitství je velice často spojováno s hrdinstvím českého národa. Námětem jsou spanilé jízdy husitů (výjezdy do zahraničí se záměrem šířit hus. myšlenky i v cizích zemích). Znovu se oživuje myšlenka slovanské vzájemnosti - iluze o možném společném postupu všech Slovanů.

Svatopluk Čech - nejvýznamnější představitel ruchovců. Nakonec zůstává osamocen. Ostatní členové se později od národního směřování odvracejí, nebo se věnují politice, překládání - nelze mluvit o skupině, ani je dávat jako protiklad lumírovcům.

LUMÍROVCI

Dostávají název podle časopisu Lumír. Ústřední postavou skupiny je Josef Václav Sládek - na začátku své tvorby patří k ruchovcům. Nejvýznamnější představitelé skupiny - Jaroslav Vrchlický a Julius Zeyer. Lumírovci se odlišují od ruchovců hlavně tím, že se vracejí k programu májovců 50. let. Snaží se o to, aby se česká literatura vyrovnala lit. evropské či světové. Je to dáno tím, že se cítí být kosmopolity (světoobčany).

Kosmopolitismus - chápání kultury jako světového dědictví. Autoři se neomezují na národní literatury. Překládají světové autory do české literatury - mají působit jako vzor. Sami píší po vzoru cizích autorů. Do české literatury zavádějí útvary z lit. francouzské, italské atd. Pro tyto autory je příznačné, že mají rozsáhlé vzdělání a hodně cestovali po světě. Sládek žil v Americe. Zeyer je z francouzské rodiny, vykonal několik cest po Evropě. Vrchlický pobýval v Itálii, zajímal se o románskou literaturu. U lumírovců se neobjevuje úzký příklon k oslavě národa, i když se vracejí k národním námětům, snaží se je zpracovávat po vzoru evropské literatury. Díky těmto autorům a následující generaci 90. let se česká literatura srovnává s ostatní světovou literaturou Od 90. let působí změny souměrně v Čechách jako v ostatních zemích.

SVATOPLUK ČECH

Jeho tvorbu můžeme rozdělit na 3 oblasti: - epická poezie

- lyrika

- próza

Epická poezie - velmi často se vrací k historickým námětům - báseň Husita na Baltu

Dagmar

Báseň. Základem je historický motiv, který je záměrně upravován podle autorových záměrů. Dagmar je dcera Přemysla Otakara I. (Markéta). Stala se dánskou královnou - provdala se za Valdemara vítězného a v Dánsku je její význam často připomínán v rovině lidové slovesnosti. Královna Markéta - Dagmar je panovnice, která se zastává utlačovaných, je spravedlivá. Podobá se světici. Všechno ostatní si Čech uzpůsobuje podle svého. Chce ukázat krásu Prahy 13. stol. - líčí ji jako krásné kamenné město. Složitě kombinuje putování Dagmar do Dánska - nechá ji putovat po březích Baltu - podle bájí slovanská říše. Když zde královna prochází, jsou tam jen pozůstatky říše. V příběhu je řada dobrodružných příhod.

Žižka

Báseň. V době, kdy Čech báseň píše jsou na Žižku protikladné názory. Námětem je r. 1424, kdy Žižka se svým vojskem obléhá Prahu a na přímluvu Jana z Rokycan upustí od jejího zničení.

Roháč na Sioně

Báseň. Ústřední postavou Jan Roháč z Dubé. Neuzná volbu Zikmunda za českého krále, jako hrad Sion je obléhám a Jan Roháč je i se svými věrnými popraven.

Vedle historických témat Čech zpracovává i události a náměty novější.

Lešetínský kovář

Báseň. Jsou zde dva motivy příznačné pro tuto dobu - obraz venkova jako uchovatele morálnosti a tradic národa. Je postaven do kontrastu s prostředím města. Motiv odnárodňování - tlak na venkovské obyvatelstvo (cizí podnikatel - německý továrník). Do vesnice přichází továrník a zakládá zde svůj podnik. Nutí obyvatele, aby mu prodávali svoji půdu a usedlosti a posléze skupuje téměř celou vesnici. Proti továrníkovi se postaví tamní kovář, který odmítne prodat svůj dům. Seskupí se kolem něj i další venkované, dojde ke vzpouře, která je potlačena vojskem. Kovář je smrtelně zraněn, ale vzbouřenci nakonec vítězí - je zabit i továrník a jeho syn prodává svůj majetek českému šlechtici. Tím je nebezpečí odnárodnění zažehnáno.

Dvě alegorické básně vracející se k myšlence slovanské vzájemnosti.

Evropa

Promítá se událost dějin r. 1871 - povstání pařížské komuny, revoluce, kterou Čech odmítá. Evropa je představována jako loď na které putují francouzští komunardi, kteří jsou po potlačení revoluce vypovězeni. Vedou mezi sebou neustálé spory - vedou ke vzpouře. Vzbouřenci se ujmou velení na lodi a v důsledku dalších rozporů dojde k výbuchu - všichni zahynou a loď se potápí.

Slávie

Báseň z r. 1882 - podobný námět jako "Evropa". Na lodi tentokrát putují příslušníci slovanských národů. Jsou mezi nimi rozpory - nepřátelství mezi Poláky a Rusy, Srby a Chorvaty, Srby a Bulhary, spory mezi Rusy. Vede to k nepřátelství mezi skupinami cestujících - vzpoura, kterou vede ruský revolucionář. Moudřejší členové se spojí zásluhou Čecha a nakonec se pod vedením jiného Rusa dají do boje se vzbouřenci a zachrání loď, která šťastně dopluje do přístavu.

Poezie lyrická - politická lyrika

Jitřní písně

Soubor vlastenecké poezie, která vyzývá ke svornosti, vytrvalosti a nabádá i k optimismu.

Písně otroka

V prostředí plantáže jsou nuceni pracovat otroci. Z řad otroků se rekrutují i dozorci, kteří se k ostatním nakonec chovají hůře než skuteční páni. Narážky na české prostředí - vládci - Habsburkové, otroci - češi, dozorci - češi zrazující národ.

Próza

V prózách je hlavní postavou měšťan pan Brouček, který prožívá různé příběhy. Na situacích je odhalován jeho charakter a kritizována pohodlnost, opatrnost i falešné vlastenectví části české společnosti.

Pravý výlet pana Broučka do Měsíce

Pan Brouček se při návratu z restaurace najednou octne na Měsíci. Protože Měsíc je chápán jako planeta umění, měsíčňané jsou umělci v absolutním významu slova. Žijí uměním, živí se vůní a rosou - nic pro pana Broučka. Je zde konfrontováno prostředí měšťanstva (pohodlný život) s estétstvím měsíčňanů.

Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do 15. století

Hodnocení pana Broučka je daleko tvrdší. Pan Brouček se při návratu z restaurace dostává do r. 1420, kdy je Praha obléhána Zikmundovými vojáky. Setkává se s oběma stranami, husité ho morálně převyšují. Je husity označen za špióna a má být popraven. Snaží se jim vysvětlit, že je odjinud, ale nikdo mu nevěří. Pan Bouček se probouzí a všechno je vysvětlováno jako sen.

Další pokračování příběhů pana Broučka jsou na nižší umělecké úrovni.

Čechův význam pro českou literaturu - snaží se o posílení vlastenectví, které by bylo založeno na skutečném přesvědčení.

JOSEF VÁCLAV SLÁDEK

Počátky jeho literární tvorby jsou spjaty ještě s ruchovci. Roku 1868 odjíždí do Ameriky, kde vystřídá řadu různých zaměstnání.

Americké obrázky a jiná próza

Soubor povídek. Postřehy o způsobu života v Americe, hlavně o životě Čechů. Postřehy o pol. systému, historii, přírodě.

Všímá si osudu Indiánů v moderním duchu. Uvědomuje si, že jsou protiprávně zbavováni svých území. Všímá si toho, protože v osudu Indiánů vidí podobnost s českým národem. Okouzlení americkou demokracií - politický systém v Americe je daleko dokonalejší než Rakousko-Uherský a podle Sládka by se měl realizovat v Čechách.

Z cesty čerpá náměty pro poezii. Sbírky Básně a Jiskry na moři.

Na hrobech indiánských - báseň ze sbírky Jiskry na moři. Ztotožnění osudu Indiánů s osudem českého národa.

Po 2 letech v Americe se vrací domů. Působí jako profesor angličtiny, poté vede časopis Lumír. Píše poezii, mající za náměty české prostředí.

Na prahu ráje

Básnická sbírka. Rájem je svět dětství, svět venkova. S tím spojené postavy jednoduchých lidí - venkovanů.

Sluncem a stínem

Venkovské prostředí. Oslava práce rolníka. V zemědělské práci je spatřována budoucnost českého národa.

Dětská poezie

Patří k tomu nejdůležitějšímu v celé jeho tvorbě. Nejprve píše básničky pro své děti. Původně nezamýšlí vydat poezii knižně Učiní tak až na přímluvu svých přítel. To tvoří zásadní přelom v oblasti literatury pro děti a díky Sládkovi pozdější literatura pro děti patří k literatuře světové. Rozdíl je v tom, že dříve byla v poezii pro děti na 1. místě mravně naučná tendence - rady, poučení.

Sbírky: Zlatý máj, Skřivánčí písně, Zvony a zvonky

Dramatická tvorba

Sládek píše divadelní hry. V té době je jich potřeba - zůstanou ale neuvedeny. Překládá Shakespearova dramata. Přelom ve vývoji české divadelní tvorby. 19. stol. je spíše spojeno s politickými problémy a nikdy se nevyrovná evropským vzorům. Stejné je to ve 20. století

JULIUS ZEYER

(1841 - 1901)

Jeho rodina měla k českému prostředí vztah velmi volný - pocházela z alsaska. Hovořilo se v ní německy a francouzsky. Díky tomu, že Zeyer od dětství vyrůstal v tomto prostředí, je ovlivněn daleko více cizími vzory než domácími tradicemi.

Poezie

Převládá epická poezie - čerpá náměty jak z domácího prostředí, tak z cizích vzorů - z románské kultury.

Vyšehrad

Cyklus 5 bohatýrských zpěvů, vyšel r. 1980. Zeyer se nechává inspirovat českými kronikami. Na Zeyera má vliv řada literárních podvrhů z 19. století. Vyšehrad je symbolem nejstaršího období českých dějin. Nejde o přesné vylíčení doby, ale o to, aby do příběhu promítl morální rovinu a aby připomněl otázku národa.

Libuše - první zpěv. Je věnován příběhu o rozporu mezi kněžnou Libuší a muži. Končí tím, že Libuše se rozhodne provdat a tak přichází na trůn rod Přemyslovců.

Zelený vítěz - ústřední postavou je Bivoj. Libušina sestra Teta se provdává za Bivoje.

Vlasta - v době "dívčí války". Vlasta po smrti Libuše cítí útlak žen a vede s muži válku. Příběh končí tím, že její vojska táhnou na Vyšehrad.

Ctirad - příběh o zradě, kdy Šárka vláká Ctirada do pasti. Zeyer konflikt převádí do jiné roviny. Šárka Ctirada miluje a Vlasta a její družina využila této lásky. Zakončení příběhu je odlišné od pověsti - Ctirad je ubit a Šárka proměněna ve skálu.

Lumír - mýtický pěvec, který žil v době dívčí války. Když vidí krutosti ke kterým dochází, je natolik znechucen světem, že se vzdává hudby a uchyluje se do samoty.

Čechův příchod

Z raných dějin. Vylíčen příchod do Čech, osídlení českých zemí. Myšlenky, že český národ je neustále nucen bojovat o svoji existenci. Myšlenka je vztažena k 19. stol. V boji je viděn jediný prostředek, který může vést k povznesení a svobodě národa.

Karolinská epopej

Cyklus čtyř básní, psaných na motivy starofrancouzské epiky, příběhů vztahujících se ke Karlu Velikému

1. část - Pohádka o Karlu Velikém - pozornost soustředěna přímo na postavu Karla Velikého.

3. část - Píseň o Rolandu - Roland obětuje život, aby zachránil krále.

Dramata

Většinou dramata knižní (psaná formou divadelní hry, aniž by bylo zamýšleno hrát je). Čerpá z domácích i cizích látek.

Neklan

Vztahuje se k českému prostředí. Děj se odehrává v období "lucké války". Hra se jmenuje podle českého knížete, který měl stát v čele vojska táhnoucího proti lučanům. Protože měl strach, do čela vojsk se místo něj postavil v knížecí zbroji vladyka Tyr. Pod jeho velením jsou lučané poraženi. Zeyer přidává navíc motiv křesťanství - vladyka Tyr je tajným křesťanem.

Radůz a Mahulena

Základem hry je slovenská národní pohádka, kterou autor upravuje podle svého záměru. Vystupují zde síly zla a dobra - dobro vítězí. Radůz, princ magurský, při lovu zabloudí na území sousedního krále Stojmíra. Mezi královstvími je dlouholeté nepřátelství. Radůz je zajat a tvrdě potrestán za překročení hranice - jedná se ale hlavně o mstu. Do Radůze se zamiluje Mahulena - Stojmírova dcera a pomůže mu utéct. Za to je prokleta svojí matkou - když Radůz políbí jinou ženu, zapomene na Mahulenu. Zlo je nakonec poraženo. V pohádce je řada antických motivů. Je to nejúspěšnější Zeyerovo drama.

Další hry - dějem zasazené do Evropy, nebo jiných zemí. Všechny zůstaly v podobě knižního dramatu.

Próza - novely a romány

Ondřej Černyšev

Román. Děj se odehrává v Rusku za vlády Kateřiny II. Ondřej se zamiluje do Kateřiny. V próze se objevuje okultismus a magie.

Prózy psychologické - zaměřují pozornost na nitro hrdiny, převážná část děje se odehrává v nitru postavy.

Jan Mária Plojhar

Dvoudílný román. Je zde řada autobiografických rysů. Autor nechá záměrně splývat pravdu a sny. Proto se román někdy nazývá 1. románem české dekadence. Dekadenti vystupují kriticky vůči světu, kritické vystoupení je záměrné.

Dům u tonoucí hvězdy podtitul Z pamětí neznámého

Z r. 1897. Název podtrhuje to, že příběhy vychází z autorova života. Hlavní hrdina - básník, utápějící se v pochybnostech o světě, v ideálech společnosti. Na jedné straně věří v ideály, ale všechno s čím se setkává je s ideály v rozporu. Z příběhů vyplývá, že pravdu o světě můžeme zjistit za pomoci intuice a citu, než zkoumáním. Souvisí s vývojem tehdejší evropské společnosti.

O věrném přátelství Amise a Amila - román

Svým dílem přibližuje tehdejší literaturu k literatuře evropské. Zeyer ovlivňuje mladší generaci autorů (vstupují do literatury okolo 90. let). Autoři, pojící se symbolismem. Má vliv i na skupinu katolicky orientovaných autorů - hlásí se k němu jako ke vzoru.

 

JAROSLAV VRCHLICKÝ

(1853 - 1912)

Jméno je literární pseudonym, vlastním jménem Emil Fryda. Narodil se r. 1853 v Lounech. Pro jeho budoucí dráhu literáta má význam jeho strýc - farář. Ten jej přivádí k zájmu o kulturu. Po studiu na gymnáziu půl roku navštěvuje kněžský seminář, pak přechází na filosofii. Studuje dějiny moderních jazyků a literatury. Po studiích odjíždí na víc než rok do Itálie, kde působí jako vychovatel ve šlechtické rodině. Po návratu působí jako učitel. V 90. letech se stává profesorem moderních literatur na pražské univerzitě. Od počátku své tvorby je v čechách uznávaným autorem. Ke konci života onemocněl nervovou chorobou, která mu znemožňovala psaní. R. 1912 umírá.

Vydával dvě až tři básnické sbírky do roka - ne všechna díla jsou dobrá. Věnuje se poezii - hlavně lyrice. Píše i epickou poezii, divadelní hry a několik próz (umělecky nejslabší). Má velký význam jako překladatel, překládá z románských literatur - z francouzštiny. Překládá básně Victora Huga, poezii Baudelairovu a poezii současných francouzských básníků (označují se jako prokletí básníci - Rimbaud, Verlaine). Jsou vzorem pro české autory. Překládá i z italštiny - Dantova Božská komedie, ze španělštiny, portugalštiny, z němčiny Goethova Fausta, z angličtiny Byrona a Shellyho. Překládá z dánštiny a norštiny - Andersenovy pohádky. Překládá i z polštiny a ruštiny. Podílí se na překladech z perštiny, čínštiny atd.

Lyrika

Osobní lyrika - odráží jednotlivé etapy vývoje autorova života.

1. období - léta 1875 - 1894. Objevuje se poezie příznačná pro mladé autory. Pesimistická poezie - próza. Básnická sbírka věnovaná pobytu v Itálii.

Sny o štěstí

Optimistická poezie, oslava lásky, oslava krásy ženy.

Eklogy a písně

Sbírka o rodinném štěstí. Oslavné verše na manželství, vztah k dětem.

2. období - období krize, trvá od r. 1894 - 1903.

Vrchlickému se rozpadá manželství. Dostává se do výrazného rozporu s mladou básnickou generací. Stává se reprezentantem literatury před 90. lety. Česká lit. je založena na odmítání všeho starého - Vrchlický je symbolem všeho starého.

Okna v bouři

Sbírka odrážející rozpad rodiny, objevují se zde pocity opuštěnosti v důsledku útoků jeho odpůrců.

Pochybnost o smyslu dosavadní práce a o sobě samém.

3. období - 1903 - 1908. Poezie, která je výrazem smíření a rezignace z životního programu. Předzvěst strašného konce života.

Damoklův meč

Sbírka. Předtucha strašného konce života.

Od roku 1908 Vrchlický není schopný psát. Roku 1912 umírá.

Vedle osobní lyriky píše i poezii reflexivní, reagující na změny v politickém životě.

Poezie epická

Zlomky epopeje lidstva

Cyklus sbírek. Po vzoru francouzské poezie V. Huga se Vrchlický snaží zachytit vývoj lidské společnosti od nejstarších dob - spíše duchovní vývoj. Není dokončeno.

Duch a svět

Sbírka. Duch - oblast lidského duchovna. Do protikladu je stavěn svět hmotný. Střetávají se tyto dva názory.

Sfinx

Soubor básní. Úvahy o záhadách světa.

Skvrny na slunci

Vize společnosti 20. století. Úvahy.

Vedle poezie se Vrchlický věnuje i divadelní tvorbě. Náměty čerpá z české minulosti. Události okolo života sv. Václava, bratrovražda. Postava rabína Löviho.

Noc na Karlštejně

Veselohra. Děj se odehrává za vlády Karla IV. v červnu r. 1363. Zápletka je založena na tom, že král si vymíní, že Karlštejn bude sloužit k rozjímání a rozhodne, že na hradě nesmí přenocovat žena. Jeho manželka Alžběta pojme podezření, že zákaz je vydán proto, aby si Karel IV. mohl užívat. Aby se přesvědčila, přestrojí se za páže a vykonává službu před ložnicí krále. Na hrad přijedou hosté - mezi nimi král Petr. Nevěří, že na hradě není žena. Pozná Alžbětu a když vykonává službu, obtěžuje ji. Ona mu v potyčce zlomí meč - je poznána díky své síle. Kromě Alžběty je na Karlštejně i dívka Alena, zamilovaná do Peška. Aby si ho mohla vzít, uzavře sázku s otcem. Když na Karlštejně přečká noc, může si Peška vzít. Král Petr ji odhalí.

Karel IV. oběma ženám odpustí a zruší příkaz týkající se žen na Karlštejně.

Nově zpracované příběhy z antické mytologie.

Smrt Odysseova

Hra, inspiruje se římskou antikou, středověkem, píše hry ze své současnosti. Nejúspěšnější je Noc na Karlštejně, ostatní nemají velký význam

Próza - povídky, romány

Zajímavější než prózy jsou jeho literárněhistorické studie - dnes nemají význam.

Vrchlický se ve tvorbě řadí k nejlepším básníkům, některá jeho díla se řadí k podprůměrným. Označován za "pěvce národa". Utváří se kolem něj skupina autorů píšících po jeho vzoru - epigoni. Význam těchto básníků není veliký (Klášterecký).


zpět na seznam otázek